Test: Při jaké rychlosti má auto nejnižší spotřebu? Výsledek bourá zažitý mýtus českých řidičů a platí pro naftu i benzín

Neexistuje jedna základní poučka, jak rychle jezdit, aby auto mělo co nejnižší spotřebu? Chyba, existuje, stačí dodržovat tato pravidla.

i Zdroj fotografie: Filip Rakovan pro AutoŽivě
                   

Jak rychle jezdit, aby auto mělo co nejnižší spotřebu? Od různých expertů i „expertů“ možná často slyšíte protichůdné rady. Někdo přísahá na devadesátku, jiný tvrdí, že „diesel si lehne“ až kolem stovky. A pak je tu stará škola, která velí jezdit co nejníž na otáčkách a co nejvýš na převod. Jenže fyzika má jasno a ti, kdo se na spotřebu dívají střízlivě a bez emocí, se shodnou na jednom klíčovém číslu. Takovém, které v praxi dává nejlepší poměr mezi rychlostí a žíznivostí motoru. Podle automobilových odborníků je nejúspornější rychlost jaká?

Je samozřejmé počítat s rychlostí a otáčkami, tak pozor na to

Pro benzínové i naftové motory 75 km/h. Tedy tempo, které působí až nenápadně. Ale ve skutečnosti trefuje přesně místo, kde aerodynamický odpor ještě neroste dramaticky. Motor se nepodtáčí a valivý odpor zůstává v mezích, které palubní počítač zvládá „krmit“ s nejmenšími nároky. Kdo někdy cestou do práce zkusil úsek mezi obcemi odjet „na pohodu“ a jen si hlídal plynulost, ten efekt pocítil okamžitě. Ručička okamžité spotřeby padá a najednou i vůz, který běžně „bere šest a půl“, umí dlouhodobě svítit číslem o litr níž. Klíč není v tom, že jedete pomalu, ale že jedete v nejvýhodnějším režimu. A ten se nerodí až na tachometru, nýbrž už ve chvíli, kdy se auto rozjíždí.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Odborníci velmi konkrétně doporučují nepokoušet se o „sprint“ ze stání, ale rozjezd a první fázi zrychlení rozložit do 20 až 30 sekund. Tedy plynule, bez zbytečného skoku v dávkování plynu. Motor se tak dostane do účinného pásma bez přepalování paliva, převodovka stíhá řadit do vyšších stupňů. Vůz se rovná do rytmu, který vyhovuje spotřebě i mechanice. Prakticky se to čte jednoduše. Raději jemný, rovnoměrný tlak na pedál a trpělivost než krátké, ostré šlápnutí. Takové, které hned vyvolá korekci, ubrání a znovupřidání.

Nízká spotřeba vyžaduje pečlivou práci na plynovém pedálu

Každá taková vlna spolkne víc, než byste čekali. Další pevný bod je otáčkoměr. U hospodárné jízdy je lepší hlídat právě ten než dát na „dojem“ ze zvuku motoru. Čísla velí, tady to není o pocitu, ale o realitě. Doporučení je držet ručičku do 1 500 ot./min., a toho docílíte jediným způsobem. Co nejdřív se na bezpečném a vhodném úseku dostat na co nejvyšší možný převodový stupeň. Tedy pracovat s tou částí převodovky, která motoru ubírá otáčky a dovolí mu zátah z točivého momentu. Nikoliv z výkonové špičky. Já vím, ono se to řekne.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Chce to prostě cvik. Rutinu. Jezdit a jezdit. U automatů dává smysl přepnout do manuálního či sekvenčního režimu, kdy nenecháte řídicí jednotku „držet“ zbytečně o stupeň níž, než je třeba. Moderní automaty totiž z bezpečnostních a komfortních důvodů často váhají a ve městě i za obcí podřazují dřív, než by hospodárná jízda vyžadovala. Takže ruční zásah k vyššímu kvaltu sníží otáčky, a tím i spotřebu. Je přitom fér dodat, že 1 500 ot./min. není magické zaklínadlo pro všechny situace a auta. Pokud cítíte, že motor při jemném přidání vibruje nebo „bručí“ z podtáčení, dejte mu o kvalt míň. Hospodárnost není disciplína na sílu, ale hra s účinností a spokojeností pohonné jednotky.

Řidič nesmí upřednostnit nízkou spotřebu před bezpečností

A pozor, bezpečnost je nadřazena spotřebě. Nicméně tato metodika v praxi znamená, že se k oněm 75 km/h neženete. Ale „dojdete“ k nim plynule, bez skoků. Jakmile srovnáte tempo, držíte pedál v takové poloze, aby otáčky zůstaly tam, kde potřebujete. A hlavně dopředu čtete situaci. Koho dojedete, kde se bude brzdit, kde se zvedne kopec, kde bude vítr „proti“. Čím méně zbytečných korekcí plynu, tím menší energetické vlny a tím méně si auto „lokne“. Nejúspornější rychlost tedy není „pomalost“, nýbrž klid v dávkování energie.

iZdroj fotografie: Michal Sztolár pro AutoŽivě.cz

Ten nevznikne v tabulce, ale v hlavě řidiče. Fyzika k tomu dodá rámec. Aerodynamický odpor roste se čtvercem rychlosti a výkon potřebný k jeho překonání zhruba s třetí mocninou. Takže to, co na tachometru vypadá jako rozdíl dvaceti kilometrů, je z pohledu nároků na motor propast. Budu moc rád v komentářích pod článkem za vaše vyjádření. Tohle jsou mé zkušenosti, můj názor. A netvrdím, že správný. Jen dlouhé roky praxe. Jak jste na tom se spotřebou a stylem jízdy vy?

Jak rychle jezdíte?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Ondřej Komárek

Polovinu svého života strávil ve Velké Británii, kde psal 14 let pro přední automobilová média jako Autocar, Carwow a TopGear. Nyní přináší svůj jedinečný pohled do AutoŽivě. Aktivně se účastní amatérských závodů a předtím, než se stal novinářem, pracoval na vývoji závodních motorů.

Zobrazit další články