Test ojetiny z AAA Auto odhalil překvapivý technický stav. Je jasné, proč je cena doslova směšná?

Otestoval jsem pro vás moc pěknou ojetinu s malým nájezdem, která mě extrémně mile překvapila. Tohle Audi vypadá i navzdory svému stáří skvěle, a navíc jede jako mašina. Čím mě vůz dále potěšil a ve kterých bodech zklamal?

i Zdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě
i Zdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě
i Zdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě
i Zdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě
i Zdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě
i Zdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě
i Zdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě
i Zdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě
i Zdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě
i Zdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě
Dalších 7 fotografií
Dalších 7 fotografií
                   

Audi A4, které se mi dostalo do rukou, bylo vyrobené v roce 2005. Řekli byste si: „To bude unavená babička, která toho asi moc nepředvede.“ Ale to byste se sakra mýlili. Tenhle kousek má nájezd jen 126 000 km a jeho vynikající stav tomu plně odpovídá. Je vidět, že předchozí majitel o svůj vůz pečoval doslova příkladně. Vůz je nejen ve vynikajícím stavu z pohledu interiéru a exteriéru, ale navíc šlape jako hodinky. Pojďme si ho nejprve prohlédnout. Schválně, jestli se vám bude líbit navzdory svému stáří stejně jako mně.

Musím se přiznat, že Audiny se mi vždycky líbily. Nejen, že vypadaly v celé své historii prémiově a oceňoval jsem na každém novém modelu práci jejich designérů. Ale navíc je jejich design poměrně nadčasový. Tedy alespoň v tom smyslu, že se rychle neokouká a nepřestává vás bavit v rámci konkrétních modelů ani po řadě let. A přesně tak je tomu i v případě naší A4. Když jsem ji přebíral, ani jsem nechtěl věřit, že má za sebou 18 let provozu.

Agresivní vizualita a sportovní záď

Audi A4 druhé generace má stále moc pěkný předek. Dominuje mu ten pověstný velký gril v podobě mřížky chladiče orámovaný výraznou stříbrnou lištou. Ale také agresivně vyhlížející xenonové světlomety, které dotváří dominantní vizualitu přední části této A4ky. Ale líbí se mi tu i víko motoru s prolisy, které elegantně navazují na přední masku. A také otevřený nárazník po stranách, jenž rozbíjí monolit masivního předku. A co tu nesmí chybět? Ano, čtyři velké spojené Audi kruhy.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Ani v bocích nepůsobí A4 nijak archaicky. Máme tu ten klasický dlouhý prolis táhnoucí se od předku až k zádi, ochranné lišty na dveřích a navíc černé rámečky kolem oken. Ty vozu sluší výborně. Stejně jako dobová vizibilita disků kol, které sem pěkně pasují. Jen by si auto zasloužilo kola větší, která by sem rozhodně sedla lépe. Ideál by byly 18″. Ani zadní partie nevypadá špatně. Jsou tu typické oddělené zadní světlomety ve výrazně červené barvě, korpulentní nárazník a dvojice koncovek výfuků. Právě ty dotvářejí na zádi ten správný sportovní dojem.

Kufr, který se velkých zavazadel nebojí

Kufr tohoto Audi nabízí objem 480 litrů, což je na sedan opravdu velmi solidní porce prostoru. Vstup do kufru je příjemně široký a i poměrně vysoký, takže není problém do vozu naložit i větší formáty zavazadel (kočárek, velké kufry apod.).

Odkládací plochy v zadní části? Prakticky nula

A teď se pojďme podívat do interiéru, nejprve do jeho zadní části. Hned zkraje musím konstatovat, že vůz vypadá mnohem lépe z vnějšího než z vnitřního pohledu, a to navzdory zachovalosti interiéru. Na vnitřku zadních dveří mě překvapila absence odkládací plochy, ale jinak se mi vizualita vnitřku dveří stále líbí. Sedačky s typickým látkovým potahem vypadají vtipně zastarale, ale jinak jsou krásně zachovalé, a především pohodlné.

Ani na zadní části předních sedadel není žádná odkládací kapsa, takže pasažéři jedoucí vzadu si prakticky nemají kam odkládat věci. To mě tu trochu zaskočilo. Ale zase mě rozesmál popelníček na zadní straně středové konzole – takže alespoň jeden kastlíček tu vlastně je. Byť se do něj vejde jen balíček žvýkaček a možná papírových kapesníků.

Pohodlné sedačky a slabé přihrádky i kolem řidiče

Místa je v zadní části řekněme průměrně dost. Před koleny při svém nastavení řidičova sedadla mám pár centimetrů (měřím 183 cm), ale nad hlavou je místa až až. Konkrétně v mém případě pěkných 6 cm. Obecně vzato se vzadu necítím stísněně, čemuž samozřejmě napomáhá i vizuální efekt světlého interiéru včetně stropnice. Ale pojďme si sednout za volant. Mimochodem ocenil jsem, jak snadno a čistě se u tohoto auta zavírají dveře.

Také přední sedačky jsou pohodlné. Mají pouze náznak bočního vedení a nastavují se manuálně. Po usednutí si hned pochvaluji dostatek prostoru kolem sebe i v zásadě ideální výšku područek. V té pravé je kastlík s menším objemem. Další odkládací plocha je ve dveřích, ale vejde se do ní maximálně půllitrová láhev s pitím. Velký kastlík je před spolujezdcem a pak ještě pár přihrádek, které pojmou telefon, peněženku, klíče apod. Celkově se tu ale žádná velká óda na odkládání větších předmětů zrovna nekoná. Na dlouhých cestách by to bylo nemalé negativum.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Kazeťák a krásné klasické budíky

Palubní deska je opět v krásném stavu. Ale ani tak zrovna nehýří krásou, která by si z dnešního pohledu zasloužila výraznou chválu. Ovšem úplně špatné to také není. Palubka má duální barevnost, kterou protíná ta výrazná stříbrná lišta táhnoucí se až do dveří. Na středu palubky, respektive pod ní sedí segment s kazetovým autorádiem (škoda, že už nevlastním žádnou kazetu, abych ho vyzkoušel). Nad rádiem mě pobavil malý kastlíček na drobné a vyklápěcí držák na pití. Pod rádiem je panel s tlačítkovým ovládáním klimatizace, jenž funguje na jedničku.

Řadicí páka manuální šestistupňové převodovky padne pěkně do ruky. Jen mají jednotlivé rychlosti poměrně dlouhou dráhu, na což je třeba si chvíli zvykat. Volant většího formátu je jednoduchý, žádná multifunkční tlačítka se nekonají. Volant má výrazně tuhý věnec, ale i tak se s ním pracuje dobře. V kapličce za volantem mě potěšila přítomnost klasických „budíků“, mezi kterými sedí malý archaický displej. Celkově vzato jsem ve voze spokojený s dostupností ovládacích prvků i jejich fungováním. Z vozu je velmi dobrý výhled, a to jak z oken většího formátu, tak v rámci zpětných zrcátek.

Výborný dvoulitr a šílený zvuk parkovacího čidla

A jak je na tom tato A4 z pohledu jízdních vlastností? Vůz má pod kapotou čtyřválec o obejmu 2 litry s výkonem 147 kW (tedy 200 koní). Disponuje ale také slušným maximálním krouticím momentem na hodnotě 350 Nm. Tato Audina dokáže vystřelit z 0 na 100 km/h za výborných 7,1 vteřiny (my jsme naměřili 7,3 s, což je stále super) a maximální rychlosti vůz dosahuje při 241 kilometrech za hodinu. Motor má hlubší zvukovou kulisu, kterou je během jízdy radost poslouchat.

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě

Podvozek je krásně tuhý a poměrně komfortní, ale nepřináší žádnou odezvu od vozovky, jak byste možná čekali. Řízení není příliš citlivé, to mě, musím se přiznat, lehce zklamalo. Tenhle vůz se tváří, že by měl mít alespoň lehce sportovní potenciál, ale kromě pěkného výkonu a agility motoru zde ve smyslu sportovnosti nic jiného nečekejte. Snad jen brzdy mohu v tomto kontextu pochválit. Brzdí promptně, velmi efektivně a nemají tendenci při náročnějším, nebo chcete-li četnějším brzdění vadnout.

Auto je vybavené parkovacími čidly. Ta sice spolehlivě fungují, ale vydávají na dnešní poměry trochu šílené zvuky, jakmile detekují překážku. Manuální převodovka má dlouhé dráhy, ale jiný nedostatek jsem na ní neodhalil. A pak tu máme ještě spojku, která zabírá hodně hluboko, na což se ale rychle a snadno zvyká.

Vynikající spotřeba i cena

S tímto vozem se dá jezdit v rámci poklidné jízdy na spotřebě pod 7 litry. Ale v rámci normální kombinované jízdy s občasným šlápnutím na plyn jen tak pro zábavu jsem vozu naměřil spotřebu 8,5 litru na 100 km. A to je pořád super, protože jsem očekával, že se budeme pohybovat až o 2 litry výše. Tedy na danou motorizaci a výkon je za mě spotřeba této A4ky ideál.  

iZdroj fotografie: Jiří Louthan pro AutoŽivě
test-starsi-ojetiny-audi-a4-2-0-tfsi-3

Cena tohoto vozu je 100 000 korun, ovšem ta cena je ruku v ruce s vynikajícím stavem auta celkem směšně nízká. Pokud bych potřeboval jeden vůz do rodiny navíc – například pro svého potomka, hned bych po této A4 sáhnul. Bez přehánění. To auto se mi líbí a v rámci určitých faktorů mě i baví. Věřím, že jeho nový majitel z něj bude minimálně stejně nadšený jako já. Přeji mu, ať mu vůz dlouho spolehlivě slouží a děkuji společnosti AAA Auto za jeho zapůjčení na test.

Audi A4 2.0 TFSi přehledně:

Motor:benzínový čtyřválec
Výkon:147 kW / 200 koní
Max. točivý moment:350 Nm
Pohon:přední kola
Zrychlení 0-100 km/h:7,1 s
Max. rychlost:241 km/h
Převodovka:manuální šestistupňová
Průměrná spotřeba:8,6 litru (nejnižší 6,9 litru)
Pohotovostní hmotnost:1 430 kg
Objem zavazadlového prostoru:480 l
Rok výroby:2005
Cena: 100 000 Kč

Galerie

Dalších 7 fotografií
Dalších 7 fotografií

Jaký ojetý vůz byste si pořídili za cenovku do 100 000 korun?

Diskuze Vstoupit do diskuze
87 lidí právě čte
Autor článku

Jiří Louthan

Zkušený automobilový novinář, který seděl za volantem více než 500 různých aut, přináší svůj bohatý repertoár zkušeností do nového pořadu AutoŽivě. Můžete ho sledovat na české službě Stream i YouTube.

Zobrazit další články