Italský startup z Palerma zabudoval do motocyklového sedla vibrační aktuátory napojené na elektroniku stroje. Místo pípání nebo blikání displeje posílá varování přímo do těla jezdce.
Myšlenka zní jednoduše: oči patří na silnici, uši často pohltí vítr a motor, ale kontakt jezdce se sedlem trvá nepřetržitě. Právě na tom staví systém ViberAlert, který se v lednu 2026 představil na veletrhu CES v Las Vegas v rámci italského pavilonu ITA. Nejde o koncept na papíře – firma ukázala funkční hardware s gyroskopem, akcelerometrem, napojením na sběrnici CAN Bus a Bluetooth komunikací s mobilní aplikací. Přesto zůstává řada otázek, na které veřejně dostupné odpovědi zatím neexistují.
Co přesně v sedle sedí a jak to funguje
Uvnitř sedla nebo jeho potahu jsou vibrační aktuátory schopné generovat různé profily impulzů – liší se intenzitou, rytmem i stranou, ze které přicházejí. Systém čte data přímo z řídicí jednotky motocyklu přes CAN Bus a doplňuje je vlastními senzory náklonu a zrychlení. Přes Bluetooth se páruje s aplikací, kde si jezdec zapíná konkrétní funkce a nastavuje sílu vibrací.
Oficiální seznam scénářů je ambiciózní:
- zapomenutý blinkr
- překročení nastavené rychlosti
- varování z přístrojovky (teplota, tlak oleje…)
- navigační pokyny
- detekce mrtvého úhlu
- příliš velký náklon v zatáčce
- přiblížení nebezpečí na vozovce
Důležitý detail: ViberAlert do řízení motorky nijak nezasahuje. Na rozdíl od ABS, které moduluje brzdný tlak, nebo trakční kontroly, která upravuje hnací sílu při prokluzu, jde čistě o informační rozhraní. Varuje, nezasahuje.
Dva tábory a jejich argumenty
Zastánci vidí v haptickém sedle logický krok: další smyslový kanál, který jezdce nenutí sklápět oči k budíkům. Generální ředitel firmy v rozhovoru pro La Repubblica tvrdí, že prototyp testoval na Harleyi a signály zůstávají čitelné i přes silné vibrace dvouválce.
Skeptici ale namítají věcně. Sedlo motorky je už samo o sobě hlučný vibrační kanál – motor, nerovnosti, vítr. Jak odlišit záměrný impulz od hrbolaté okresky? A co komfort při čtyřhodinové dálniční etapě, když vám sedlo občas „zavibruje“ kvůli radaru na rychlost?
Nejde o kulturní odpor k novinkám. Doporučení NHTSA pro vibrotaktilní sedadla v kontextu autonomních aut uvádějí, že haptika v sedadle funguje nejlépe jako obecný, časově jednoduchý alert. Složitější nebo směrové zprávy jsou hůře srozumitelné a vyžadují naučení. Přeneseno na motorku: „pozor, něco se děje“ sedlo zvládne dobře, ale „odbočte za 200 metrů vlevo“ už může být problém.
Kdo za tím stojí a kudy to půjde na trh
ViberAlert si buduje dvě distribuční větve. Pro sériovou výrobu spolupracuje s italskou firmou Soft Italia z provincie Pisa – zavedeným OEM dodavatelem sedel pro značky jako Piaggio, Vespa, Aprilia nebo Moto Guzzi. Pro aftermarket navázal partnerství s americkým Corbinem, který ručně vyrábí zakázková sedla v Kalifornii.
Patentová ochrana je podaná ve 12 zemích a pokrývá nejen motocyklové sedlo, ale i integraci do aut a vibrační moduly v řídítkách. Firma tedy nestaví jednorázový veletržní exponát, ale širší patentové portfolio.
Co ale k dnešnímu dni chybí: veřejný ceník, potvrzený termín zahájení prodeje, seznam kompatibilních modelů a jakákoli nezávislá studie prokazující měřitelné snížení nehodovosti. V Česku není dohledatelný žádný distributor ani montážní partner.
Skutečná otázka není „jestli vibruje“, ale „jestli to jezdec přečte“
Celý spor se podle nás zužuje na jednu věc: zda se podaří ze sedla udělat důvěryhodný třetí smysl, který jezdce neunaví, nepoplete a v kritickém okamžiku nepřidá zmatek místo informace. Firma tvrdí, že různé profily impulzů jsou rozlišitelné i na vibračně náročném stroji. Detail algoritmu filtrace ale nezveřejnila a veřejná data o komfortu neexistují.
Technologický základ je reálný – senzory, CAN Bus, partnerství se zavedenými výrobci sedel, patentové portfolio. Chybí ale to nejdůležitější: důkaz, že to v praxi funguje lépe než pohled na přístrojovku, který trvá zlomek sekundy. Dokud ho firma nepředloží, zůstane ViberAlert chytrým italským nápadem s otevřeným koncem.
