Arogantní řidiči mu parkovali na místě a bránili ve vjezdu, tak to vyřešil po svém. Stačily dvě lahve a najednou byl klid po pěšině.
Upozorňujeme čtenáře, že úvodní ilustrační snímek je užit pro vizuální přiblížení popisované situace.
Je to frustrující. Parkování v centru Prahy, ale i v jiných velkých městech, je komplikované. Aut je hodně a míst je málo. Řidiči parkují, kde se dá, a velmi často porušují dopravní předpisy. A parkují na zákazech, ale také třeba na místech vyhrazených pro jiné řidiče. Nebo před vjezdy do garáží či prodejen. Své o tom ví čtenář Jiří Kernel, který vede v Praze rodinný autoservis. Arogantní řidiči pravidelně parkovali svá auta před jeho vjezdem do skladu.
Platit za parkoviště, a přitom na něm neparkovat? I to jde
Místo sloužilo jako vyhrazená plocha pro nakládku a vykládku zboží. Plus také jako vjezd přímo do dvora se servisem. Tato situace nejenže komplikovala každodenní provoz jeho podniku, ale také mu působila značné problémy při koordinaci zásobování. A při logistice s příjmem zákazníků. Navíc měl jeho servis vyhrazené parkoviště, za které pan Kernel řádně platil. A cizí řidiči, ne zákazníci servisu, mu parkovali i tam. To situaci dělalo ještě absurdnější.
Pan Kernel platil za to, aby mohl parkovat. Ale řidiči mu parkovali tam, kde on potřeboval místo, a měl z toho jen problémy. Kdykoliv někdo neoprávněně zaparkoval na zmiňovaném místě, Jiří zavolal policii. Ta sice obvykle dorazila, ale ne vždy se jí podařilo situaci vyřešit včas. Někdy to trvalo opravdu dlouhé hodiny, než policie přijela. A nestalo se nic, viník mezitím odjel. „Jednou mě řidič na mé výtky, že tam nemá parkovat, dost vulgárně uzemnil,“ říká pan Jiří.
„Doslova a do písmene mne poslal do pr**le s tím, abych se prý nepos**l.“ A pokud se stalo, že policie přijela, ale majitel vozu dorazil před příjezdem odtahové služby, byl v podstatě beztrestně puštěn. Celá situace se tím pádem znovu a znovu opakovala. Policie logicky neměla na řešení této situace kapacity. Navíc když se věc opakovala, tak místní policisté už věděli, o co jde, a zjevně se jim k panu Kernelovi nechtělo moc jezdit.
Vyhrožování je dost mimo zákon, ale funguje, a to je hlavní?
Když se musel Jiří s blokovanou cestou k servisu srovnávat v extrému několik hodin, nevydržel být nečinný. Problém měl negativní dopad na provoz jeho servisu, na jeho zákazníky. Neustálé zdržování a ztráty způsobené neoprávněně zaparkovanými auty Jiřího přivedly na pokraj trpělivosti. Řekl si, že spoléhání se na pomoc od policie situaci neřeší, a rozhodl se vzít věci do vlastních rukou. V rámci svého drastického řešení Jiří vymyslel instalaci provizorního varovného systému. Na kovovou závoru, kterou nechal svařit a vztyčil ji před zmíněným místem, připevnil velkou sklenici s plnotučnou hořčicí a sklenici s olejem. Na závoru umístil jasný a výhrůžný nápis.
Ten deklaroval, že v případě neoprávněného parkování na tomto místě skončí obsah sklenic na předním skle a kapotě daného auta. „Napsal jsem to opatrně,“ řekl Jiří. „Ne jako vyhrožování, ale jako varování před možným nedopatřením.“ No, to je otázkou. Nicméně proč hořčice a proč olej? Jde o dvě věci, které na skle a na kapotě nechcete mít. Mastnotu jen tak ze skla nedostanete. A hořčici, zejména pokud v létě zaschne, nebo v zimě přimrzne, také ne. Tohle stěrače nesetřou. A „emulze“, která vznikne smícháním obou látek, to také není nic příjemného.
Poškozování cizí věci? To není legrace, ale klidně kriminál
Jiří tímto krokem rozhodně nejednal podle litery zákona. V zoufalé snaze chránit své podnikání a zajištění volného přístupu k servisu, skladu a parkovacímu místu se uchýlil k tomuto neobvyklému opatření. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. „Od té doby se neoprávněné parkování před mým podnikem výrazně snížilo,“ říká pan Jiří. Došlo jen ke třem, čtyřem incidentům během kvartálu, a to u aut se zahraničními poznávacími značkami. „To jsem neřeši,l, dodává pan Jiří.
Jiří poznamenal, že v těchto případech nebylo třeba sáhnout k použití hořčice a oleje, protože zahraniční řidiči podle všeho nebyli schopni přečíst varovný nápis. To dává logiku. Je řešení pana Jiřího na hraně zákona? No, já bych řekl, že ano. Pokud je nápis formulován jako „preventivní varování“, tak zde možná ještě ne. Ale pokud by pan Jiří naplnil myšlenku výstrahy a nechal hořčici a olej spadnout na auto, pak ano.
Mazat cokoli na sklo cizího auta je nezákonné a není to řešení
Mohl by být obviněn z trestného činu poškozování cizí věci podle § 228 trestního zákoníku. Nejde jen o to, že by sklenice mohla poškodit auto mechanicky. Tento paragraf totiž postihuje nejen fyzické ničení, ale také učinění věci neupotřebitelnou. A to už jsem u „náplní“ sklenic, u oleje a hořčice. I kdyby na autě nebylo ani škrábnutí, i kdyby je pan Jiří jen ručně polil olejem a potřísnil hořčicí, už by se dostal mimo zákon.
A to by mohlo vést k vážným právním důsledkům, včetně odnětí svobody až na jeden rok. Jiřího iniciativa, ačkoliv na první pohled dost extrémní, se ukázala jako velmi efektivní. Servis neřešil, až na jednotlivé výjimky, potíže s parkováním. Já takový postup samozřejmě nemohu doporučit ani schválit. Nicméně ukazuje se, že pokud mají řidiči strach, rozmyslí si, jestli své auto někde hulvátsky zaparkují.
Galerie
Jak byste to řešili vy?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 13314
Přestupky a kriminalita
|
PŘEČTENÍ: 14503
