Upozorňujeme čtenáře, že následující text a komentář je publicistickým článkem, který obsahuje soukromý názor autora.

Vypínám ho. Nevím jak vy, ale hned jak sednu do auta a natáhnu si pás, vypínám ho. Systém start-stop. Mimochodem ze zkušenosti v redakci AutoŽivě víme, že to je téma, které dokáže rozproudit debatu. Nejen mezi automobilovými nadšenci, ale i mezi běžnými řidiči, kteří se s touto technologií setkávají dnes a denně. Když se podívám na současný automobilový svět, je jasné, že start-stop už dávno není výsadou luxusních modelů nebo nějakých ekologických experimentů, ale stal se běžnou součástí výbavy i těch nejdostupnějších vozů.

Máte ho v autě, i když ho v autě mít nechcete, prostě smůla

Dokonce povinnou výbavou. Výrobci jej montují prakticky do všeho, co má čtyři kola a spalovací motor, a to bez možnosti jej trvale vypnout. Proč tomu tak je? Odpověď je jednoduchá, tlak na snižování emisí a spotřeby paliva je obrovský a start-stop je jedním z nejjednodušších způsobů, jak v laboratorních podmínkách, tedy při měření podle normy WLTP, dosáhnout lepších čísel. Jenže jaká je realita v běžném provozu? Opravdu tato technologie přináší takové úspory, jaké slibují tabulky? Možná jde spíš o marketingový trik.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě

Možná o oslí můstek k ekologické rétorice, sytém, který má za úkol jít na ruku úředníkům v Bruselu. Je jasné, že start-stop systém funguje na jednoduchém principu. Při zastavení auta, například na semaforu, vypne motor a při sešlápnutí spojky nebo uvolnění brzdy opět nastartuje. V praxi to znamená, že motor neběží zbytečně na volnoběh a nespotřebovává palivo, když auto stojí. Výrobci uvádějí, že úspora paliva může dosáhnout až 5 %, v některých případech dokonce více.

Elektrické nákladní auto s nulovými emisemi je tady. Bylo viděno ve švýcarském Bernu

Jenže to je údaj, který platí v ideálních podmínkách, tedy při častém zastavování a rozjíždění, typicky v městském provozu. Pokud jezdíte převážně po dálnici nebo mimo město, kde zastavujete jen zřídka, je přínos systému prakticky nulový. Zajímavé je, že podle měření německého autoklubu ADAC je reálná úspora v běžném provozu spíš kolem 3 %, což už není tak oslnivé číslo, jak by se mohlo zdát. Navíc je potřeba si uvědomit, že start-stop systém není zadarmo. Vyžaduje speciální startér, který je dimenzován na mnohonásobně vyšší počet startů než běžný systém. Je nutné mít speciální baterii, která zvládne časté vybíjení a nabíjení, opakované starty.

Nižší emise CO2 (na papíře) imponují ekologickým fanatikům

Tyto komponenty jsou dražší a jejich životnost je omezená. Zatímco běžný startér zvládne zhruba 50 000 startů, ten určený pro start-stop systém musí vydržet klidně i 300 000 cyklů. Podobně je to s baterií. Klasická baterie by v takovém režimu odešla během pár měsíců, proto se používají baterie typu AGM nebo EFB. Ty jsou sice odolnější, ale také dražší. Když se podívám na ceny, tak za novou baterii do auta se start-stop systémem zaplatíte klidně násobek oproti běžné baterii. Další otázkou je, jak start-stop ovlivňuje komfort a životnost dalších komponent. Není tajemstvím, že časté startování motoru znamená větší zátěž pro startér, baterii, ale i pro samotný motor.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Při každém startu dochází k opotřebení ložisek, klikové hřídele a dalších částí, které nejsou na takovou zátěž původně stavěné. Výrobci sice tvrdí, že motory jsou na tento režim upravené, mají například speciální povrchové úpravy a lepší mazání, ale praxe ukazuje, že zejména u starších vozů nebo při zanedbané údržbě může start-stop přispět k rychlejšímu opotřebení. Plus je tady ta ekologie. Ano, motor neběží pořád, takže se netvoří stále emise CO2. Ale spočítal někdo, kolik emisí vytvoří výroba systému start-stop a k němu nutných komponent?

Auto je dražší a se systémem také náchylnější k poruchám

Zajímavé je sledovat, jak se start-stop chová v různých situacích. Systém je vybaven řadou čidel, která sledují například teplotu motoru, stav nabití baterie, venkovní teplotu nebo zapnuté spotřebiče. Pokud je například venku zima, motor je studený nebo je baterie slabá, systém start-stop se jednoduše deaktivuje a motor běží dál. Podobně pokud máte zapnutou klimatizaci nebo vyhřívání zadního skla, systém často motor nevypne, aby nedošlo k poklesu komfortu. To znamená, že v reálném provozu je start-stop aktivní jen v omezeném počtu situací.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě

Jeho přínos je tak ještě menší, než by se mohlo zdát z papírových údajů. Ale teoreticky tady máme „nízkoemisní“ provoz. Dalším aspektem, který opakovaně stojí za zmínku, je už výše zmíněný vliv na životní prostředí. Na první pohled se skutečně může zdát, že vypínání motoru při každém zastavení je jasným přínosem pro čistší ovzduší. Jenže když se podívám na celkovou bilanci, je otázka, zda úspora několika decilitrů paliva za rok vyváží zvýšenou spotřebu materiálů a energie na výrobu a recyklaci speciálních baterií a startérů.

Navíc při každém startu motoru dochází k vyšším emisím, protože motor běží krátce v režimu obohacené směsi. To znamená vyšší produkci škodlivin. Moderní motory jsou sice vybaveny systémy, které tento efekt minimalizují, ale úplně jej odstranit nelze. Podtrženo a sečteno, kdybych si měl tipnout, tak bych si myslel, že je to tak „šul nul“. S tou ekologií. Ale máme v autě něco navíc, zařízení, které něco stojí a které se může porouchat. Hlavně že na papíře emise vypadají dobře.