Když motor neběží, nespaluje palivo, a tedy šetří řidiči peníze. To je jedna stránka věci, poškozené díly jsou na druhé straně vah.
Jedni ho nenávidí, jiní ho neřeší a někdo ho zbožňuje, protože věří v úsporu desítek tisíc korun za palivo. Logika je jasná. Když motor neběží, nespotřebovává palivo. Řidič tedy šetří. Jistě, tohle má něco do sebe. Start‑stop patří k těm automobilovým řešením, u kterých se setkává teorie s praxí s až nečekaně ostrými reakcemi. Zároveň k těm, která v nových vozech výrazně oddělují současnost od doby před rokem 2006. Úmysl je zřejmý? Snížit spotřebu tím, že motor při zastavení utichne a při rozjezdu se znovu probudí.
Lež jako věž, o úsporu paliva tady nešlo, ale o teoretické emise
Cílem je tedy ubrat zbytečné volnoběhy, a tím přinést úsporu paliva i emisí. Není to tak. Původně šlo o zcela něco jiného. Systém start-stop v laboratorních podmínkách perfektně fungoval tak, že snížil u motoru emise. Jistě. Ale to jsou laboratorní podmínky. A emise. Věc o spotřebě je z jiného soudku. Je to kamufláž, pohádka pro lidi, aby uvěřili, že jim systém ušetří peníze. A že se vyplatí za něj platit. Zadarmo v autě rozhodně není. Plynulost, na kterou si řidiči zvykli, bere tuto úspornou matematiku často jako zásah do komfortu a vnímání auta. To se projevuje tím, že část lidí funkci vypíná okamžitě po nastartování.
Zatímco jiná část ji chválí, pokud je sladěna s ostatními systémy tak, že ji v běžném provozu sotva postřehne. Přitom smysl zůstává neoddiskutovatelný, městský režim se zastávkami na semaforech a v kolonách je pro automatické vypínání motoru výsostné teritorium. Místo, kde se vteřiny nasčítají v desítky minut a litry se začnou lámat na reálné peníze. Přesně tam vycházejí nejlépe i naměřené hodnoty. V redakci AutoŽivě o systému start-stop píšeme a není mezi námi nikdo, kdo by ho miloval. Mimochodem přijde mi až smutné, když na světla přijede třeba Porsche s bublajícím motorem a najednou „zdechne“.
Když motor neběží, nespotřebovává palivo, to je jistě pravda
Podle statistik německého autoklubu ADAC se hrubá úspora paliva díky start‑stopu pohybuje mezi 10 a 15 %. Přičemž největší efekt přichází právě ve městě, zatímco na dlouhých trasách význam klesá. Když se ta procenta zasadí do rámce běžného roku, dostanou konkrétní obrysy. Průměrný nájezd 12 500 km ročně a průměrná spotřeba kolem 6,8 litru nafty nebo 7,7 litru benzínu na 100 km znamená jedno. Že diesel za rok spálí zhruba 850 litrů, benzínový motor okolo 960 litrů. To v penězích odpovídá asi 37 000 Kč za naftu nebo 44 500 Kč za benzín. Právě tady dává úspora 10 až 15 % jasný pohled. Několik tisíc korun ročně.
Čistě aritmeticky jde u dieselu o řádově 3 700 až 5 550 korun a u benzínu o přibližně 4 450 až 6 675 korun. V litrech paliva odpovídá u nafty úspora 85 až 127,5 litru a u benzínu 96 až 144 litrům. Astronomická čísla to nejsou. Tři, čtyři nádrže maximálně. Spíš tři. Princip fungování není složitý a důležitý detail leží ve slovíčku „vypnutí“. Nejde o odpojení celého auta, ale o inteligentní utlumení spalovacího procesu při splnění určitých podmínek. Protože palubní síť zůstává aktivní, běží klimatizace, rádio i vyhřívání sedadel. Kabina nezhasne ani nezchladne.
Co ušetříte na palivu, zaplatíte na servise za zničené díly
Zapnutí a vypnutí řídí systém, který dnes sleduje řadu stavů, a základní uživatelská premisa je jednoduchá. Start-stop se aktivuje pouze tehdy, když není přenášena hnací síla z motoru na kola, tedy u manuální převodovky při sešlápnuté spojce a u automatu při držení brzdového pedálu. Přičemž za vším stojí startovací technika. Dříve posílené startéry a akumulátory, někde využití zpětného chodu alternátoru či přesného napolohování pístů pro rychlý zážeh. Dnes ve větší míře startér‑generátory a elektronika naladěná tak, aby opakované cykly spínání a vypínání nezměnily auto v nervózní přístroj. Ale naopak zůstala reakce hladká a vyvážená.
Do stejné rovnice je však nutné přidat podmínku, která o výsledku rozhoduje víc než samotná definice systému. Odladění na konkrétním voze. Tam, kde logika systému dokáže hlídat teplotu motoru, napětí baterie, energii v palubní síti, sklon silnice, požadavek na tepelný komfort, regenerační procesy. Kde neudělá „ticho“ uprostřed manévru a kde vrací motor zpět do hry rychle a měkce. Zpátky k úspoře, oněch 10 % z teoretických 37 000 Kč je 3 700 Kč, dejme tomu 4 000 Kč. Pro mě osobně slabá náplast za to, abych kupoval komponenty, které cyklisté vypínání a zapíná zničí. Šetřit budu radši tady. A co vy?
Vypínáte, nebo zapínáte?
Ojetiny
|
PŘEČTENÍ: 10033
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 5588
