Výrobci nemohou rezignovat na moderní asistenty, spíš potřebují možnost, aby základ nebyl automaticky zatížen vším, co v katalogu existuje.
Upozorňujeme čtenáře, že následující text a komentář je publicistickým článkem, který obsahuje soukromý názor autora.
Když se začne mluvit o záchraně dostupných aut, většina lidí automaticky čeká další porci floskulí o elektrifikaci, pobídkách. O neurčitých vizích do roku, který se stále zdá bezpečně daleko. Co když je to ale jinak? Do hry možná vstupuje konkrétní plán, který proti dosavadnímu trendu zvedá hlavu směrem ke spalovacím motorům. Ne proto, že by staré pořádky někomu chyběly z nostalgie. Ale proto, že nejlevnější cesta individuální mobility pro velkou část Evropy pořád vede přes benzín a naftu.
Záchrana auta nám leží u nohou a nejde vlastně o nic složitého
A jestliže má zůstat nové auto dosažitelné i pro někoho, kdo nežije v tabulkovém ideálu s městkou nabíječkou před domem, je potřeba prostor pro pragmatismus. První důležitá věc? V redakci AutoŽivě se nebavíme o rozvolnění bezpečnosti, emisních podmínek nebo návratu k minulosti. Jde o úpravu regulací tak, aby drobné modely s jednoduchou technikou nemusely nést stejnou administrativní a technologickou zátěž jako velké prémiové vozy. Kdo někdy řešil, proč malé hatchbacky mizí z ceníků a proč segment A prakticky vyschl, narazil na totéž. Fixní náklady na vývoj, homologaci a povinné asistenční systémy dopadají na malá auta bolestivěji než na velká.
Minimálně z důvodu ceny. Do těch velkých a drahých se náklady na vývoj lépe schovají. Výsledkem je paradox. Čím menší vůz, tím hůř obhajitelná prodejní cena. Právě tady se možná rýsuje jádro určitých změn. Nápad je až banálně selský, vrátit do prodeje cenově dostupné modely. Vozy s úspornými spalovacími jednotkami, které splní normy, ale nebude se po nich chtít technologická exhibice. Jestli to zní jako návrat k rozumnosti, pak ano, přesně to je smyslem. V pozadí je jistě čerstvá zkušenost posledních let.
Malé auto nemá šanci, aby ho zákazník v rámci vývoje zaplatil
Jak rychlý tlak na elektromobilitu narazil na realitu peněženek, infrastruktury a zůstatkových hodnot. Nejde o popření elektrických aut, pro mnoho řidičů dávají smysl. Ale pro mnoho ne. To je přiznání, že jeden směr není univerzální řešení. Součástí plánu může být odlehčení technických povinností u malých vozů, které by jinak ekonomicky nedávaly smysl. Představte si to na tom nejobyčejnějším příkladu. Nařídíte jednotný požadavek na sofistikované kamerové a radarové moduly, aktivní kapoty, vyspělé infotainmenty. Další povinné prvky bez ohledu na cenu vozu, pak je cenový skok u auta s cenou několik set tisíc likvidační.
U velkých SUV se to rozplyne v marži, u městského prcka to znamená konec projektu. Přesně tento rozdíl nový rámec zohledňuje a otevírá dveře tomu, aby se výrobci znovu podívali na malé spalovací modely jako na obchodně rozumný produkt. Nikoliv jako na povinnost, která se dělá jen kvůli flotilovým emisím. Druhá linie se opírá o realistický pohled na flotilové CO₂ cíle. V poslední době jsme byli svědky debat, jestli má dávat smysl držet striktní trajektorii v situaci, kdy prodeje EV kolísají. Domácnosti počítají každou tisícovku a z druhé strany roste dovoz levných vozů, které se vezou na jiných regulacích.
Když pomůže legislativa, malá auta se stanou dostupnějšími
Cíle ať zůstávají, ale ať se dá narovnat způsob, jak se do nich dojde. To znamená mimo jiné přiznat kredit také dostupným nízkoemisním spalovacím autům a nepokládat je automaticky za problém. Zákazník, který dnes hledá nový vůz pod rozumnou hranicí, slyší na tři věci. Jaké to jsou? Cena, náklady, dostupnost. Všechno ostatní je až za nimi. Snad se podaří uvolnit konstrukční ruce a zredukovat povinné prvky tak, aby se malé auto nezměnilo v luxusní přepych na kolech. Pak se podle mě může trh nadechnout. Všechno přitom stojí a padá na tom, zda se podaří udržet věci na uzdě.
Normy se plnit musí, bezpečnost se nesmí zhoršit, ale cesta k cíli může být víc než jedna. Z pohledu řidiče je to nakonec jednoduché. Potřebuje spolehlivé, úsporné a finančně zvládnutelné auto, které ho bez manýr dopraví z bodu A do bodu B. Pokud tenhle plán přiblíží takové auto zpět do showroomů, bude to možná ten nejrozumnější krok za poslední roky. A světe div se, půjde o spalovací vůz.
Protože realita není černobílá a dostupnost mobility není sprosté slovo. Teprve když se otevře možnost volby a přizná se, že rozumná technika v malém balení má právo na existenci, uvidíme, že dostupné auto nemusí být oxymóron. Stačí nechat zdravý rozum, aby se po letech plánů a tabulek zase dostal ke slovu.
Souhlasíte?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 6291
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 3641
