Fyzika platí pro benzín i naftu, pro kombi i SUV. Jen se výsledné absolutní číslo spotřeby liší podle konkrétního vozu.
Otázka, při jaké rychlosti má auto nejnižší spotřebu, se nabízí. Každý má nějakou svou osvědčenou poučku a jistotu, že zrovna ta jeho platí. Jeden trvá na devadesátce a tvrdí, že to je zlatý střed. Další přísahá, že diesel se uklidní až okolo stovky. Jiný zase věří tomu, že stačí jezdit co nejníž na otáčkách a co nejvýš na převodu.
V redakci AutoŽivě víme, jak to je. A že to je jinak. Protože fyzika má jasno a neřeší dojmy ani tradované mýty z parkovišť. Lidé, kteří se na spotřebu dívají střízlivě a s daty v ruce, se shodují na jednom číslu. Je překvapivě prosté a zároveň rozbíjí zažitou představu mnoha českých řidičů.
Padesát, nebo stovkou? Co řidič, to vlastní názor na spotřebu
Pro benzínové i naftové motory vychází jako nejúspornější rychlost 75 km/h. Tempo, které na tachometru nepůsobí nijak hrdinsky. Přitom přesně zasahuje zónu, kde se potkává několik důležitých vlivů. Aerodynamický odpor ještě neroste dramaticky. Motor se nepodtáčí a má solidní rezervu točivého momentu. Valivý odpor zůstává na úrovni, se kterou si pohonná jednotka poradí s minimálními nároky na palivo. Kdo někdy zkusil cestu mezi obcemi odjet opravdu plynule a záměrně se držel kolem 75 km/h, ten zná ten pocit.
Ukazatel okamžité spotřeby padá dolů a celková průměrná hodnota klesne klidně o litr proti běžné jízdě. Auto, které jinak bere šest a půl, najednou zvládne jezdit dlouhodobě o poznání úsporněji. Nejde o kouzlo, ale o to, že se dostane do nejvýhodnějšího provozního režimu. Ten nezačíná až v okamžiku ustálené rychlosti.
Rodí se už v prvních metrech po rozjezdu. Právě rozjezd umí nadělat v nádrži největší škody, když se s ním zachází hrubě. Odborníci proto doporučují nerozjíždět se stylem sprintu ze startovní čáry, ale první fázi zrychlení rozložit do 20 až 30 sekund. Rozjezd má být plynulý, bez zbytečných kopanců do plynu.
Platí pro benzín i diesel, na palivu nezáleží a fyzika má jasno
Motor se díky tomu dostane do účinného pásma bez nesmyslného přebytku vstřikovaného paliva. Převodovka stíhá řadit do vyšších stupňů tak, aby nezůstávala zbytečně dlouho v nízkých kvaltech. Vůz se v několika desítkách sekund dostane do tempa, které vyhovuje jak spotřebě, tak mechanickému namáhání. Prakticky to znamená jednu věc. Místo krátkého agresivního sešlápnutí, následného ubrání a opětovného přidání je lepší jemný, rovnoměrný tlak na pedál.
Každá taková vlna typu přidat, ubrat, znovu přidat spálí víc paliva, než by člověk čekal podle pocitu z krátkého zrychlení. Dalším pevným bodem na palubě je otáčkoměr. U úsporné jízdy má větší vypovídací hodnotu než samotný zvuk motoru. Čísla nelžou a dávají jasné mantinely. Doporučení říká, že je vhodné držet ručičku do 1 500 ot./min., kdykoli je to možné a bezpečné. Jediná cesta, jak toho dosáhnout, vede přes vyšší převodové stupně.
V praxi to znamená co nejdříve zařadit tak vysoký kvalt, jaký dané podmínky dovolí. Pracovat s motorem v oblasti, kde táhne z točivého momentu a nepotřebuje točit zbytečně vysoké otáčky jen kvůli výkonové špičce. Nestačí ale jen zařadit pětku nebo šestku a čekat zázrak. Chce to trochu citu.
Důležitá je plynulost a schopnost nešlapat na plyn divoce
Pokud motor při jemném přidání vibruje, hučí nebo zřetelně protestuje, je zkrátka podtočený. V tu chvíli je lepší vrátit se o jeden převod dolů. Hospodárnost nesmí být násilím proti konstrukci motoru. U vozů s automatickou převodovkou přichází na řadu další kapitola. Moderní automaty pracují často tak, aby si nechaly určitou výkonovou rezervu pro rychlé reakce. Z bezpečnostních a komfortních důvodů někdy drží nižší kvalt déle, než by bylo nutné z pohledu spotřeby. Typicky ve městě nebo při lehce proměnlivém tempu za obcí.
V takové situaci dává smysl využít manuální či sekvenční režim. Jednoduše si vynutit o jeden stupeň vyšší převod, než by zvolil automat sám. Otáčky klesnou, motor se dostane do úspornějšího pásma a jízda zůstane plynulá. Samozřejmě je nutné stále hlídat situaci kolem sebe. Bezpečnost má před spotřebou absolutní přednost.