Malá nálepka „Tempo 100” na nárazníku karavanu umožňuje jezdit o 20 km/h rychleji. Zjistili jsme, jak speciální povolení získat

Kdo někdy táhl karavan po německé dálnici, zná ten pocit. Kamiony vás předjíždějí, kolona za vámi houstne a tachometr se nesmí pohnout nad osmdesátku. Přitom stačí pohled na záď některých přívěsů a uvidíte nenápadnou zapečetěnou plaketu s číslem 100. Její majitelé jedou o dvacet kilometrů v hodině rychleji – legálně, na základě německé zákonné výjimky zvané Tempo-100-Plakette. Není to žádný trik ani šedá zóna. Je to oficiální režim zakotvený v 9. Ausnahmeverordnung zur StVO, který říká: pokud vaše souprava splní přesně dané technické a administrativní podmínky, smíte na Autobahnen a Kraftfahrstraßen jet stovkou. Háček? Nálepka je až poslední krok dlouhého řetězce a odpovědnost za to, že všechno sedí, nese řidič při každé jízdě.

Co přesně musí splnit karavan i tažné auto

Tempo 100 není výjimka pro každého. Německý předpis stanoví tvrdé technické podmínky, které musí platit současně, pro přívěs i pro tažné vozidlo.

Tažné auto musí být vícestopé motorové vozidlo do 3,5 tuny s funkčním ABS. Karavan (nebo jiný přívěs) musí být výrobcem nebo uznanou zkušebnou potvrzen jako způsobilý pro 100 km/h. Pneumatiky na přívěsu musí mít minimální rychlostní index L (120 km/h) a nesmí být starší šesti let, a to ne v okamžiku schválení, ale při každé jízdě. U obytného přívěsu s pevným nástavkem se navíc vyžadují hydraulické tlumiče nápravy.

Sledovali jste každé MS v hokeji, ale tohle vás dostane. Správné výsledky a roky dnes složí jen hrstka Čechů

SportyŽivě.cz

6 h

Klíčový je takzvaný hmotnostní faktor X, tedy poměr skutečné hmotnosti přívěsu k povolené hmotnosti tažného auta. Základní hranice činí 0,8. Pokud je přívěs těžší, musí být vybaven stabilizační spojkou nebo doloženým elektronickým stabilizačním systémem; pak se faktor může zvýšit na 1,0. Bez správného poměru plaketu nedostanete, i kdyby vše ostatní sedělo.

Tři kroky k plaketě, a jeden poplatek

Celý proces se dá rozložit do tří fází:

1. Technický podklad. Buď ho dodá přímo výrobce karavanu (u novějších modelů bývá 100km/h způsobilost potvrzena z výroby), nebo přívěs posoudí uznaná technická organizace, v Německu typicky TÜV, DEKRA, GTÜ či KÜS. Pokud výrobce potvrzení dodal, samostatný posudek odpadá.
2. Zápis na úřadě. S technickým podkladem a platným protokolem o běžné technické kontrole se řidič obrátí na příslušný registr vozidel (Zulassungsstelle). Úřad provede zápis do dokladů přívěsu.
3. Vydání a zapečetění plakety. Úřad vydá kulatou plaketu „Tempo 100″ a zajistí její umístění na zádi přívěsu. Správní poplatek podle brémského služebního portálu činí 13 eur; cena technického posouzení se liší podle regionu a poskytovatele.

Důležitý detail: úřad při zápisu nekontroluje tažné vozidlo. Schvalován je přívěs. Odpovědnost za to, že konkrétní auto v konkrétní jízdě splňuje hmotnostní poměr, ABS a další podmínky, leží výhradně na řidiči. Pokud souprava podmínky nesplňuje, výjimka automaticky neplatí a řidič se vrací na režim 80 km/h, i s plaketou na nárazníku.

Česká cesta: DEKRA to řeší z tuzemska

Čeští karavanisté nemusí celý proces absolvovat osobně v Německu. DEKRA CZ na svých stránkách uvádí, že pro přípojná vozidla kategorií O1 a O2 zpracuje technické podklady podle německých pravidel, předá je ke schválení drážďanskému úřadu a následně zajistí i předání a vylepení plakety. Služba je dostupná přes stanice STK s logem DEKRA, cena se stanovuje individuálně podle rozsahu.

Jedno ale platí bez výjimky: německá Tempo-100-Plakette je čistě národní oprávnění. Na české dálnici, kde souprava s přívěsem smí jet maximálně 80 km/h, vám nepomůže. Stejně tak v Itálii, kde ADAC uvádí pro obytné soupravy limit 80 km/h na dálnici.

Jak je to jinde v Evropě

Německo se svým systémem plakety není v Evropě úplně osamocené, ale ani typické. Rychlé srovnání limitů pro soupravy s karavanem na dálnicích:

Žádná z těchto zemí automaticky neuznává německou plaketu. Dánsko má vlastní 100km/h režim s vlastní nálepkou, Nizozemsko jede podle svého limitu 90 km/h bez jakékoli plakety. Kdo projíždí více státy, musí hlídat místní předpisy v každém z nich.

Dvacet kilometrů v hodině navíc zní jako maličkost. Na šestihodinové cestě po německé dálnici ale ušetří zhruba hodinu čistého času, a hlavně umožní plynule držet tempo s běžným provozem místo blokování pravého pruhu. Podmínka je jediná: vědět, že plaketa na zádi karavanu není kouzelný štítek, ale viditelný konec řetězce, který začíná u tlumičů, pneumatik a váhy soupravy.