Ukazuje se, že legislativa kolem elektromobility asi nebude nikdy hotová. Co dnes vypadá jako skvělá výhoda, bude nahrazeno jinou formou zpoplatnění.
V Evropě se zase jednou ukázalo, že nic jako „levné ježdění navždy“ neexistuje. V tomto duchu se do hledáčku dostali majitelé elektromobilů. Ti totiž neplatí daně z benzinu ani nafty. Nemohlo to trvat dlouho, než i opožděným lidem dojde, že tady utíkají peníze. Státu, aby bylo jasno. Myšlenka se netýká původně ČR, ale týkat by se mohla. A bude se týkat.
Začnu tedy tím, jak se v ČR počítá cena za litr paliva. Cena paliva v České republice se skládá z několika hlavních složek. Nejedná se o jednoduchý vzorec, ale o kombinaci tržních vlivů a vládních regulací. Jsou hlavní faktory, které ji určují, a to nákupní cena na světových trzích. To je základní složka.
Téměř polovina ceny benzínu a nafty je daň, která jde státu
Cena ropy se obchoduje na mezinárodních burzách a je ovlivňována globální nabídkou a poptávkou, geopolitickou situací. Dále směnným kurzem české koruny vůči americkému dolaru, protože ropa se obchoduje v dolarech. Marže distributorů a prodejců je další položka. Rafinerie, velkoobchodníci a jednotliví provozovatelé čerpacích stanic si připočítávají svou marži. Ta často pokrývá náklady na dopravu, skladování, provoz a zisk. Spotřební daň je další část ceny. Jedná se o pevnou částku stanovenou státem, která je zahrnuta v ceně každého litru paliva.
Její výše se může čas od času měnit na základě rozhodnutí vlády. Daň z přidané hodnoty, DPH, je poslední část ceny. K celkové ceně (včetně spotřební daně a marží) se připočítává DPH ve standardní sazbě 21 %. To samo o sobě je bizarní. Máme tady daň z daně. Suma sumárum, když si vezmete cenu za litr benzínu, tak cca polovina (ano!) je jen daň, kterou odvedeme státu.
Elektromobily netankují, a tedy jejich řidiči neplatí daň státu. Takže začalo být jasné, že tahle díra v příjmech států nebude udržitelná. Konkrétní řešení teď nepřišlo z Evropské unie, ale ze Švýcarska. Země, která není členem EU a na rozdíl třeba od Norska není zrovna vzorem bezmezného nadšení pro bateriová auta. Spíš naopak.
Kdo jezdí elektrickým autem, musí platit daně, víc a víc daní!
K elektroautům přistupuje konzervativněji a bere je v podstatě jako normální auta. Tomu přesně odpovídá i aktuální návrh. Cíl je jednoduchý. Vybrat peníze na výstavbu a údržbu silnic i od těch řidičů, kteří tankovací pistoli už roky neviděli. V hornaté zemi, kde je každá dálnice a každý tunel extrémně drahý, nejde o drobnost. Tyto náklady se dnes z velké části platí i prostřednictvím daní z klasických paliv. Kdo jezdí na benzín nebo naftu, přispívá na infrastrukturu při každém tankování. Elektromobilista ale dává státům výrazně méně.
Švýcarsko říká, že to chce srovnat. Nejde přitom o odstranění elektromobilů ze silnic. Spíš o to, aby byl systém vnímán jako spravedlivý. Aby majitelé spalovacích aut neměli pocit, že platí za všechny, zatímco ti s baterií v podlaze jen těží výhody. Z toho vznikly dva konkrétní návrhy. První je na papíře celkem logický.
Daň podle ujetých kilometrů. Čím víc elektromobil jezdí, tím víc využívá silnice. A tím víc má jeho majitel přispět. Evidovat by se to mělo při pravidelných technických kontrolách. Tachometr nic neokecá. Přijedeš na kontrolu, technik zapíše stav kilometrů a na základě toho se dopočítá částka. Principálně jednoduché. V praxi to ale přináší spoustu otázek. Jak vysoká má ta daň být? Má odlišovat lehké městské auto a těžké SUV?
Státní aparát je nesmlouvavý, téměř hraničí s diktaturou
Co firemní flotily? Co krátkodobé pronájmy? Přesto je vidět, že se Švýcaři snaží navázat zpoplatnění na reálné používání silnic. Ne na to, jaký má člověk pod kapotou motor nebo jak velký má akumulátor. Druhý návrh je složitější. Zdanění elektřiny využité pro dobíjení elektromobilů. Na první pohled je to docela přímočará myšlenka. Místo spotřební daně z litru benzinu by se přidala speciální daň z kilowatthodiny určené pro nabíjení aut. Jenže tady začíná slušný hlavolam. U veřejných nabíjecích stanic není problém. Tam už teď přesně víte, kolik kWh jste odebrali.
Stačí přidat novou sazbu a daň do ceny elektřiny zahrnout. Ale Švýcarsko nechce nechat stranou ani domácí nabíjení. A to je úplně jiná disciplína. Řada majitelů elektromobilů nabíjí přes běžnou domácí zásuvku nebo wallbox připojený k obyčejnému elektroměru. Někteří mají speciální tarif pro elektromobil, jiní ne. A do toho přidáme majitele, kteří část elektřiny vyrábějí sami. Střešní fotovoltaika, baterie v domě, kombinace více zdrojů.
Jak tady odlišit kilowatthodinu, která šla do rychlovarné konvice, od té, která skončila v trakční baterii auta. Teoreticky lze instalovat samostatné měření jen pro wallbox. Ale ne každý nabíjí přes pevně instalovanou stanici. A co ti, kteří nabíjejí auto v práci? Nebo u známých? Úředníkům se na stole hromadí scénáře, které nejsou vůbec jednoduché. Přesto návrh zdanění nabíjení ukazuje jeden důležitý trend.
Elektromobily přestávají být chápány jako chráněná a subvenční zóna. Začíná se mluvit o tom, jak je začlenit do standardního daňového systému. Stejně jako kdysi skončily některé slevy u nafty nebo různé úlevy u plynových aut. Švýcarsko tím vysílá jasný signál. Takzvaný levný provoz elektromobilu nebude navždy samozřejmostí. Co si o tom myslíte vy? Mně je jasné, že státy vždy budou hledat prostředky, jak dostat z lidí co nejvíce peněz. Je to jen otázka času a způsobu, jak si o „své“ peníze řeknou.
Mělo by to být i u nás?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 5004
Dacia
|
PŘEČTENÍ: 8021
PŘEČTENÍ: 2978
