Poctivý servis nemá problém s otevřeným přístupem. Ten méně poctivý se často ohání odbornými výrazy a snahou rychle klienta odbýt.
Jde o čas, ale hlavně jde o peníze. Proto návštěva autoservisu patří mezi zážitky, které většina řidičů odkládá, jak dlouho to jen jde. Zvlášť pokud se v technice úplně neorientují a musí spoléhat na to, co jim mechanik řekne. V redakci AutoŽivě apelujeme na to, aby řidiči dodržovali pravidelné servisní intervaly. Jde o bezpečnost.
Ale zase na druhou stranu chápu, že se lidé bojí (drahého) servisu. Právě na téhle nevyrovnané situaci ale některé servisy staví svůj byznys. Mechanik, kterého jsme z redakci AutoŽivě oslovili, otevřeně popsal trik, který se v praxi používá častěji, než by se komukoli líbilo. A české řidiče to stojí klidně tisíce korun navíc.
Taktika se různí, ale cíl je jeden jediný, okrást zákazníka
Základní situaci zná skoro každý. Přijedete na obyčejnou výměnu oleje. V hlavě máte částku, se kterou počítáte. Práce, olej, filtr, materiál. Jenže při přebírání auta se najednou dozvíte, že účet je o několik tisíc korun vyšší. V tu chvíli už má auto po opravě a většina lidí jen bezmocně podepíše fakturu. Servis přitom často využije kombinaci několika kroků. Jeden z úplně nejčastějších fíglů začíná nenápadně. Mechanik připojí auto na diagnostiku. Jde o běžný úkon, který u moderních vozů dává smysl.
Připojení k počítači a načtení chybových hlášek ale nebývá zdarma. Částka se může pohybovat v řádu několika set korun. V některých servisech jde o fixní položku bez ohledu na to, jestli jste si ji výslovně objednali. Majitel auta pak vidí na faktuře položku diagnostika a zaplatí. V horším případě ani neví, že k něčemu takovému došlo.
Ještě o krok dál jdou autoservisy ve chvíli, kdy na základě diagnostiky nebo prosté vizuální kontroly rovnou provedou další opravy. Typicky jde o výměnu brzdových destiček, filtrů, hadic nebo různá malá seřízení a promazání. V lepším případě vám mechanik alespoň zavolá. Sdělí, že při výměně oleje zjistil opotřebené destičky nebo ucpaný filtr. Často přidá i větu, že by auto „rozhodně nemělo takhle jezdit“.
Podvodný mechanik používá metody zkušeného psychologa
V tu chvíli většina lidí souhlasí, protože nechce riskovat bezpečnost. Jsou i servisy, které ani tenhle mezikrok neřeší. Prostě opravu rovnou udělají. Věří, že ji dokážou odargumentovat při předání. Majiteli ukážou staré díly, přidají pár odborných výrazů a vysvětlí, že to bylo nutné pro bezpečný provoz. Papírově vše sedí. Oprava byla provedena, díly vyměněny, práce odvedena. Faktura je připravená a servis počítá další vydělané tisíce. Většina řidičů se v tu chvíli necítí komfortně. Nemají jistotu, zda byla oprava opravdu nezbytná.
Nemají předem domluvený rozsah prací. Přesto často rezignují a částku zaplatí. Jednak nemají čas ani energii se přít. Jednak věří, že mechanik přece ví, co dělá. Právě na tom někteří lidé v servisech staví. Není fér házet všechny pod jednu střechu.
Existuje spousta poctivých provozoven, kde vám vše vysvětlí dopředu a bez souhlasu nic navíc neudělají. Jenže mechanik, který upozornil na tento trik, potvrzuje, že praxe je někde jinde. Opraváři jsou pod tlakem vedení, aby vydělávali. Každá hodina práce se počítá. Každý další zásah do auta přináší peníze navíc. A tak se spousta drobných úkonů mění v docela slušný balík.
Co je psáno, to je dáno, a zásadní je předem vše domluvit
Z pohledu řidiče je přitom klíčové, že existuje jednoduchá a účinná obrana. Základem je písemná objednávka práce. Podle českých zákonů máte jako spotřebitel jasné postavení. Jste povinni zaplatit pouze za to, co jste si skutečně objednali. Pokud autoservis provede další činnosti bez vašeho souhlasu, jdou formálně na jeho účet. V případě sporu je proto obrovskou výhodou mít v ruce papír, kde je přesně napsáno, co jste požadovali. Rozsah prací, případně maximální cena. Právě tohle bývá v reálném životě kámen úrazu.
Spousta lidí nechá auto v servisu s větou „udělejte servis, ať je to v pořádku“. Formálně tím nechávají rozhodnutí na provozovně. Pak se velmi těžko dokazují hranice domluvy. Písemná zakázka tomu přitom dokáže předejít během pár minut. Stejně důležité je nastavit si pravidla komunikace.
Když dáváte auto do servisu, můžete hned na začátku jasně říct, že nechcete nic navíc bez vašeho souhlasu. A že v případě potřeby dalšího zásahu musí mechanik nejdřív zavolat. Já bych doporučil spíše řešit tuto komunikaci písemně, e-mailem. Je dobré zmínit i konkrétní rozpočet, který nechcete překročit.
Třeba částku jako strop, který je pro vás akceptovatelný. Pokud by oprava měla být dražší, musí vás servis kontaktovat. V případě, že to neudělá, a přesto částku překročí, máte při reklamaci podstatně silnější pozici. Česká legislativa počítá s tím, že spotřebitel není odborník a má být chráněn. Pokud máte pocit, že autoservis postupoval v rozporu s tím, na čem jste se domluvili, existuje možnost obrátit se na Českou obchodní inspekci.
