Inženýr z NASA ukázal návod, jak během pár vteřin rozmrazit v zimě celé auto. Vyzkoušeli jsme ho

Výsledkem je čisté čelní sklo v podstatně kratším čase. Bez poškrábaného skla, bez rizika prasklin a bez zbytečného hazardu s výhledem.

i Zdroj fotografie: Martin Sedláček pro AutoŽivě
                   

Zima má jednu nepříjemnou jistotu. Když teploty spadnou pod nulu, ráno nepřijde jen tma a zima, ale většinou i led na předním skle. Řidič pak stojí na parkovišti, v jedné ruce škrabku, v druhé mobil s časem odjezdu a přemýšlí, jestli to dnes vůbec stihne. V redakci AutoŽivě jsme na zimu připraveni.

Škrabky, rozmrazovací kapaliny, smetáčky. Ne všichni ale připraveni jsou. Mnozí berou do ruky plastovou kartičku, další prostě sednou do auta a čekají, až topení pomalu rozpustí zmrzlou vrstvu. Mezitím se motor zahřívá, palivo mizí a nervy pracují. Přitom údajně existuje metoda, která je rychlejší než jakákoli škrabka.

Pracovat se škrabkou je leckdy zbytečné, jde to i jinak

Narazil jsem na ni na internetu. Tam ji představil jakýsi bývalý inženýr NASA. A paradoxně to není žádná kosmická věda. Je to obyčejná fyzika a správné nastavení auta. V praxi nejde o žádný zázračný sprej ani speciální chemii. Klíčová je práce s teplým a suchým vzduchem. Expert postup popsal velmi jednoduše a přesně. První krok zní trochu banálně, ale řidiči ho často dělají napůl. Nejprve je třeba zapnout topení na maximum. Ne na nějakou střední hodnotu, ale opravdu na plný výkon. Důvod je jasný.

Teplý vzduch dokáže udržet víc vlhkosti. To znamená, že se při kontaktu s ledem rychleji uvolní energie a ledová vrstva začne povolovat. S rostoucí teplotou skla roztává led rovnoměrněji a ne jen v malém kruhu kolem výdechu. V tu chvíli ale nesmíte zůstat u běžného zvyku.

Většina řidičů tolikrát zažila teploty lehce pod nulou, že si vytvořila svůj osvědčený rituál. Zapnout vyhřívání zadního skla, otočit kolečko topení na teplo a čekat. Jenže odborník přidává další krok, který zní skoro jako provokace. V dalším kroku doporučuje zapnout klimatizaci. Ano, klimatizaci i v zimě.

Vlhkost je problém, s tou se bojuje obtížně a docela pracně

Nejde totiž o to, aby do kabiny proudil studený vzduch. Klimatizace v dnešních autech neznamená jen ochlazování. Při průchodu vzduchu přes kompresor dochází ke kondenzaci vlhkosti. Vlhký vzduch se v podstatě „vyždímá“, jako byste mačkali mokrý hadr. Výsledkem je suchý vzduch, který pak může vzít na sebe další vlhkost z interiéru i z vnitřní strany skel. V momentě, kdy spojíte maximální topení a současně běžící klimatizaci, dostanete to, co je pro odmrazení ideální. Teplý a zároveň suchý vzduch.

Ten se rychle rozprostře po čelním skle a začne fungovat výrazně účinněji než pouhé teplo. Led taje rychleji a plochu čelního skla uvolní v krátkém čase. Právě rychlost je hlavní výhoda tohoto postupu. Zatímco se s klasickou škrabkou musíte fyzicky nadřít, navíc často poškrábete sklo i gumu stěračů, s tímto nastavením většinu práce udělá klimatizace a topení.

Odborník přidává ještě jeden krok, který mnoho řidičů překvapí. Aby se celý proces ještě zrychlil, doporučuje otevřít okna a vypnout režim recirkulace vzduchu. Recirkulace totiž drží uvnitř kabiny stejný vzduch. Ten se rychle nasytí vlhkostí z vašeho dechu, mokrého oblečení, podlahových koberečků a kondenzované vody na skle.

Zima neznamená, že se nesmí zapínat v autě klimatizace

Pokud ji máte zapnutou, vůz se s vlhkostí točí v kruhu. Otevřením oken dáte vlhkému vzduchu šanci uniknout ven. Do kabiny začne proudit suchý vnější vzduch. Ten se po průchodu přes topení a klimatizaci znovu ohřeje a vysuší. Proces se tak ještě zrychlí.

Výsledek je prý viditelný téměř okamžitě. Led mizí, přední sklo se vyčistí a výhled se vrátí v řádu chvil. Nečekáte dlouhé minuty, nemusíte stát venku s rukama na škrabce a s omrzlými prsty. Stačí auto správně nastavit. Zní to až příliš jednoduše. Přitom jde jen o využití fyzikálních principů, které výrobci klimatizací a topných systémů znají desítky let. 

Škrábete auto ručně?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Ondřej Komárek

Polovinu svého života strávil ve Velké Británii, kde psal 14 let pro přední automobilová média jako Autocar, Carwow a TopGear. Nyní přináší svůj jedinečný pohled do AutoŽivě. Aktivně se účastní amatérských závodů a předtím, než se stal novinářem, pracoval na vývoji závodních motorů.

Zobrazit další články