Jde o běžný zvyk českých řidičů, v zahraničí za něj ale padají pokuty. Stačí nechat pootevřené okénko

Na první pohled banalita. Jenže právě podobné drobnosti umí řidiče zaskočit nejvíc. V Itálii už kvůli pootevřenému okénku pokuta opravdu padla a české předpisy stojí na podobném principu. Rozhoduje totiž to, jestli je auto podle okolností skutečně zajištěné. A tady se jednoduchý zvyk začíná komplikovat.

V Itálii to není jen historka z internetu

Pokuta za pootevřené okénko nezní jako reálná hrozba. Jenže v Itálii se taková situace už řešila opakovaně. Už v červnu 2019 byl popsán případ z Alghera na Sardinii a na jaře 2025 přišla podobná pokuta z Vicenzy.

Právě to láme první obranu řidiče. Ve veřejně dostupných textech je případ z Vicenzy popisován jako z 23. března 2025; články o něm vyšly až 31. března, 1. dubna a 4. dubna 2025. Řidič měl nechat přední levé okno stažené asi o deset centimetrů a dostal pokutu 42 eur.

Co přesně říká zákon a co už jsou jen zkratky

Italský zákon okna výslovně nejmenuje. Podle čl. 158 odst. 4 italského silničního zákona, Codice della Strada, musí řidič při stání a zastavení přijmout vhodná opatření, aby zabránil nehodám a užití vozu bez svého souhlasu. Právě tenhle široký výklad u čtyřkolových vozidel otevírá sankci ve výši 42 až 173 eur, i když norma nepracuje se slovy „pootevřené okno“ ani s žádnou povolenou škvírou.

Stejně důležité je i to, co v zákoně není. Italské právo netrestá samostatný delikt jménem „provokace krádeže“. Primární text mluví o zabránění nehodám a o zabránění užití vozidla bez souhlasu řidiče. Výraz, který se v debatách často objevuje, je hlavně mediální zkratka.

Odtah z toho ale automaticky neplyne. Čl. 159 italského silničního zákona umožňuje odtažení vozu u vybraných porušení z čl. 158 odst. 1 až 3, jenže odstavec 4 v tomto výčtu chybí. Proto je potřeba oddělit dvě věci, které se často směšují, pokutu za nezajištěné auto a odtah za jiné, přesněji vymezené formy špatného stání. A právě tady se dostáváme k detailu, který případ z Vicenzy posunul ještě dál.

Ve Vicenze nešlo jen o stažené sklo

Samotné okénko nebylo jediným problémem. Následný text místního deníku se stanoviskem odborové organizace strážníků popsal situaci podrobněji a obraz byl najednou mnohem méně nevinný.

• Auto stálo v protisměru,
• na poměrně prudkém klesání
• a částečně víc ke středu vozovky, takže ostatní řidiči museli najíždět do protisměru.

K tomu je tu ještě kulisa celého příběhu. Šlo o oblast Monte Berico, vyhlídku nad městem a místo kolem piazzale della Vittoria, které městský web popisuje jako panoramatický bod. Dovolenkový mikromoment se tak změnil v právní problém, kde nehrálo roli jen pootevřené okno, ale také svah, směr stání a poloha auta v pruhu.

A právě proto tenhle příběh není zajímavý jen pro řidiče v Itálii. Podobný princip totiž zná i české právo.

České předpisy jsou tomu blíž, než se zdá

Českého řidiče se to týká víc, než by čekal. Český zákon o silničním provozu v § 26 odst. 2 také ukládá udělat taková opatření, aby auto nemohlo ohrozit provoz a nemohla je neoprávněně užít jiná osoba, když se od něj řidič vzdálí tak, že nemůže v případě potřeby okamžitě zasáhnout.

Porušení této povinnosti se v praxi řeší přes zbytkovou skutkovou podstatu § 125c odst. 1 písm. k). Na místě může skončit pokutou do 1 500 korun, ve správním řízení pak 2 000 až 5 000 korun. A nejde jen o teorii. Mediálně doložený spor z Opavy v roce 2017 ukázal, že právě tento výklad se v Česku reálně řešil.

To podstatné je stejné jako v Itálii. Zákon nestaví na čísle, ale na obecném standardu opatrnosti a zabezpečení. A tím se dostáváme k omylu, na který řidiči spoléhají asi nejčastěji.

Bezpečná škvíra v centimetrech neexistuje

Žádná povolená mez neexistuje. V oficiálním italském čl. 158 odst. 4 ani v českém § 26 odst. 2 není číslo, o které by se řidič mohl opřít a říct si, že do tří, pěti nebo deseti centimetrů je v klidu.

Oba předpisy stojí na tom, jestli je vůz podle okolností skutečně zajištěný. Rozhoduje tedy kontext, místo stání a nakonec i to, jak konkrétní situaci vyhodnotí policista. V Itálii je navíc důležité oddělit samotnou pokutu od odtahu, který čl. 159 váže na jiné, konkrétně vyjmenované případy stání.

Verdikt je proto jednoduchý. Vše platí pro doložený případ z Itálie, ne automaticky pro celou Evropu. Český řidič si z něj ale má odnést jasnou lekci, nehledejte „povolenou škvíru“. Hlídejte, jestli auto opravdu stojí bezpečně a jestli jste ho podle okolností skutečně zajistili. Právě tady se totiž rozhoduje, jestli jde o nevinný zvyk, nebo o problém.