Český tuning, jak ho dnes už neuvidíte: Co kdysi frčelo? Prohlédněte si fotky z éry, kdy tyhle úpravy byly zcela normální

Že jsou Češi příznivci všemožných úprav svých automobilů, je obecně známo. Se ztrátou vkusu a soudnosti však často finální (a často absurdně drahé) auto vypadá hůře než originál.

i Zdroj fotografie: Michal Sztolár pro AutoŽivě.cz
i Zdroj fotografie: Tomáš Soukup / Creative Commons / CC-BY-SA
i Zdroj fotografie: Tomáš Soukup / Creative Commons / CC-BY-SA
i Zdroj fotografie: Tomáš Soukup / Creative Commons / CC-BY-SA
i Zdroj fotografie: Tomáš Soukup / Creative Commons / CC-BY-SA
i Zdroj fotografie: Tomáš Soukup / Creative Commons / CC-BY-SA
i Zdroj fotografie: Tomáš Soukup / Creative Commons / CC-BY-SA
i Zdroj fotografie: Tomáš Soukup / Creative Commons / CC-BY-SA
Další 4 fotografie
Další 4 fotografie
                   

Pokud pamatujete dobu škodovek 105 a 120 na silnicích, jako si ji pamatuji já, pravděpodobně si vzpomenete na jeden z prvních „tuningů“ v českých zemích. Bylo to nesmírně jednoduché. Měli jste levnější a slabší „stopětku“? A chtěli jste vypadat před světem, přáteli a vůbec okolím lépe? Koupili jste si (nebo taky „koupili“ kdesi v šeru na parkovišti) ono označení „120 GLS“ dozadu na zadní čelo. A vyměnili jej. A bylo. Úsměvné? To mám ještě lepší historky. Nenechte se prosit, tohle vás pobaví.

Začátky českého tuzingu jsou mimořádně úsměvné

Úvodem jedna filozofická otázka: co je vlastně důvodem tuningu? Co vede tu nemalou část majitelů vozů k tomu, aby se (často za opravdu podobně nemalé částky) pustili do úprav svého vozu v domnění, že jejich úprava bude lepší než originál? Nebo bude minimálně jediná svého druhu v širokém dalekém okolí? Odpověď se zřejmě ukrývá v přirozené snaze člověka odlišit se od okolí, mít něco jedinečného, co nikdo jiný nemá. Dámám „postačí“ kabelka, ideálně ta od Vuittona. A pánům?

Retro tuning: David ze starého Žigulíka udělal vysokorychlostní sporťák. Do úprav zainvestoval asi 540 000 Kč

iZdroj fotografie: Tomáš Soukup / Creative Commons / CC-BY-SA

Dle jejich peněženky. Někomu postačí prohodit vzadu označení Škoda 105 L za Škoda 120 GLS. A může se pýřit před okolím jako páv. Jestli vám to přijde komické, tak mně ještě více. Nicméně přesně v tomto jsme žili. Já jsem tehdy tuším dokonce přesně věděl, jak od sebe ty dvě auta okamžitě rozeznat, bez ohledu na označení na zadním čele (a nemyslím světla, ta se pak sjednotila). Ale už jsem to zapomněl. Je to jen malá připomínka toho, jak vypadal „tuzing“ škodovek v českých 70. a 80. letech.

Jaký je rozdíl mezi tuningem, tuzingem a stylingem aneb Když se úprava omylem či záměrně přežene

Následovalo pochopitelně odlévání okrasných hlavic řadicích pák z Epoxydu 1200, což bylo tehdy snad jedno z mála dvousložkových lepidel na trhu. Které, když se dobře namíchalo, vytvářelo onu nezapomenutelně jantarovou barvu, do níž se zalévalo cokoli. Od modelu malého autíčka po německou marku. My jsme doma měli tuším to autíčko. Čas ale trhnul oponou, místo Škody 105/120 nastoupily favority a pak cokoli z dovozu. A teprve tehdy začalo to pravé, české, tuzingové „Eldorado“.

S pádem opony se tuning dostal na výsluní zájmu

Neb jinak to asi ani nazvat nejde. Pamatujete „mračítka“? Nebo ty zoufalé modré žárovky, které měly „vypadat jako xenony“, jež dávaly tak možná poloviční svítivost, než měla obyčejná výbojka H4? V kombinaci s mračítky to byla vcelku spolehlivá kombinace, jak v noci opravdu nevidět. Navíc když si za to ještě krvavě zaplatíte. To opravdu dává smysl. Jenže touha odlišit se za každou cenu a mít „unikátní auto“ zkrátka vítězila na všech frontách a výrobci a prodejci tuningových věcí to moc dobře věděli. A vědí.

Škoda Fabia RS je konečně v nabídce: Čekali jsme dlouho, ale přišla. Kdo ji koupí, bude králem vesnického tuningu

iZdroj fotografie: Tomáš Soukup / Creative Commons / CC-BY-SA

A tak jste mohli klidně zažít situaci, jakou jsem zažil já, kdy jsem si někdy v hluboké noci dával na takovém tom stolečku na „stojáka“ kdesi v severních Čechách kafe a koláček, abych to vůbec dojel, když v tom přijelo asi pět aut plných mladíků, ti vyskákali a pomalu vykoupili sortiment benzinky s věcmi, o které jsem třeba já osobně nikdy nezavadil ani pohledem. Jiný kraj, jiný mrav. A hned se jali lepit všechny ty mračítka a lišty na svoje (již tak vytuněné) trojkové Golfy a Octavie. Zíral jsem na to tehdy s neskrývaným úžasem. A úsměvem.

Benzinková anabáze ze severních Čech

To je myslím onen klasický český tuzing v jeho ryzí podobě. Mnozí se ale, pravda s dobře saturovanými účty u bank, pustili do opravdu náročných přestaveb karoserií, které obnášely stovky a tisíce hodin a nutnost zvládnutí mnoha technologií, aby sice ve finále místy nebylo poznat, co bylo předlohou, nicméně opět: takové auto nikdo neměl. Ani podobné. Že to (je mi to nemilé, ale musím to napsat) dopadlo ponejvíce tak, že původní design byl zkrátka o kosmický rok lepší, je věc druhá.

Osobně bych se nikdy do ničeho podobného nepustil, a když vidím zprzněné karoserie například ikonického „erka“ Škody 110R, jejíž tvary obdivovali nejedni borci světového designu, je mi celkem smutno. Mít ten dar a možnost mít (poprosím, vzal bych si žluté) „erko“ v garáži, udělám jedno jediné: nebudu litovat času ani peněz, abych jej měl co možná nejvíce v originálním, původním stavu. A tak to mám se všemi auty. Mimochodem, jak to máte vy? Jste zastánci tuningu, nebo původního stavu? A proč? Dejte nám vědět do diskuse, děkujeme!

Galerie

Další 4 fotografie
Další 4 fotografie
Diskuze Vstoupit do diskuze
119 lidí právě čte
Autor článku

Michal Sztolár

Absolvent strojírenské technologie se již od mládí let zajímal o vše, co má čtyři a více kol. Na střední škole uspěl v celostátním kole SOČ s vlastním designem automobilu v systému CAD, od té doby se problematice aut věnuje na denní bázi. S dlouholetou praxí u jednoho z prodejců automobilů mu rukama prošlo nespočet různých typů automobilů, včetně několika opravdových unikátů. Specializuje se na automotive jako výrobní obor, marketing automobilů stejně jako na aktuální přechod k elektromobilitě.

Zobrazit další články