České ženy prahly po skotačení na „praseti“. A tehdejší kádři jim k tomu retro Čezetou dopomohli

Ženy mívají někdy velmi zvláštní přání. Jezdit na praseti, navíc řádně vykrmeném, patří rozhodně k těm méně obvyklým. Přesto jim k tomu bývalí vůdci rádi pomohli.

i Zdroj fotografie: Michal Sztolár pro AutoŽivě.cz
i Zdroj fotografie: Liftarn / Creative Commons / CC-BY-SA
i Zdroj fotografie: Addvisor / Creative Commons / CC-BY-SA
                   

Když jsem se dostal k možnosti napsat článek o tom, jak české ženy kdysi jezdily na „praseti“ a byly za to ještě rády, neváhal jsem ani na okamžik. Spojilo se mi v tu chvíli víc věcí dohromady, a jakkoli zrovna k „praseti“ nemám nijak extra vřelý vztah, věděl jsem, že tohle téma si nebudu chtít nechat ujít. Z několika důvodů: je nesmírně zajímavé, jak se postupem času ženy emancipovaly coby motorkářky a jak jim k tomu pomohly právě skútry. V kterých jsme, jako (kdysi) motorkářská velmoc, byli také velmi dobří. A potom: ta dáma na úvodní fotce je totiž moje máma. Nenechte se prosit.

Moje máma měla pro motocykly slabost

A jakkoli je již pár let v motorkářském nebi, jsem tuze rád, že jí právě teď a tady mohu tímto článkem vyseknout malou poklonu. Roky nám všem neúprosně letí, a byť jsem od ní častěji v našich rozhovorech slyšel o všech těch neduzích stáří, které potkají de facto každého z nás (a jen opravdoví šťastlivci mohou mluvit o výjimkách), a méně o radostech spojených s motorkami, nikdy jsem nezapomněl na to téma navést hovor, neb jsem věděl, jak se jí rozsvítí oči. Dvě kola, sedlo a motor pro ni znamenaly nesmírně mnoho a o chvílích, kdy mohla dopnout přezku na svojí přilbě a vyrazit, mluvila vždy s velkou vášní.

VIDEO: Motorkář to položil v přímém přenosu na kameru, odbočení Mazdy spustilo řetězovou reakci

iZdroj fotografie: droj fotografie: Khaosaming / Creative Commons / CC-BY-SA

A ohlížela se přitom především do historie, pochopitelně. Ostatně největšího rozvoje se motocyklové výrobě u nás dostalo v šedesátých letech minulého století. Netřeba asi ani zmiňovat JAWU, která v té době byla schopna vyrobit technické skvosty typu JAWA 500 OHC. Byli jsme tehdy motorkářskou velmocí, a to i ve světovém měřítku. Nicméně JAWA nebyla jedinou značkou na mapě motocyklové výroby socialistického Československa. Strakonická ČZ (původně zbrojovka ČZ) jí velmi zdatně sekundovala, na Slovensku se zase zaměřili na výrobu skútrů Tatran a Manet.

Slováci byli na výrobu skútrů zaměřeni

Ostatně na Manetu 125 sedí i moje máma na zmíněné úvodní fotografii. Jako Slovenka pocházela z Považskej Bystrice, samotného centra výroby motocyklů na Slovensku. A je tedy poměrně pochopitelné, že skútr, na kterém je vyfocena, je „stopětadvacítka“ Manet. Z produkce tamních Považských strojíren. Tehdy bylo běžné, že si lidé nejdříve dopřáli motocykl jako první prostředek své osobní mobility, auta byla totiž výrazně nedostupnější, než je tomu nyní. A i pro ženy tak byl často první motorový prostředek skútr, ne ojetá Fabia nebo Clio, jako je tomu často dnes.

Pronásledovaný řidič skútru se stal hrdinou policejní honičky

iZdroj fotografie: Bazar AHOS / Creative Commons / CC-BY-SA

Módu „šedesátkových“ skútrů poměrně rychle zaregistrovali i ve Strakonicích, kde sídlila továrna ČZ. V roce 1956 tak byl představen nový prototyp podle návrhu J. F. Kocha a v roce 1957 byla vyrobena první série 300 ks skútrů Čezeta 501. Zajímavostí je, že již první rok výroby byl skútr představen ve 20 zemích celého světa. Bez jakékoli online komunikace, pochopitelně. Což svědčí mj. o tom, že tehdejší „podniky mezinárodního obchodu“, mezi něž se v tomto případě řadil především Motokov, pracovaly nebývale efektivně.

Přezdívka „prase“ nezní zrovna lákavě, ale design se vcelku povedl

Na prvních sériích se však vychytávaly „dětské nemoci“ modelu, kterému se pro jeho typické tvary začalo říkat „prase“. Což, když se podíváte na jeho fotografie, je vcelku trefné. Italská Vespa zase znamená v překladu vosa, což ale vzniklo z pohyblivosti a zvuku prvních modelů, nikoli z jejich tvaru. „Prase“ typové řady 501/01 a 03 mělo přední kolo zavěšené v kyvné vidlici s pryžovými bloky a jedním olejovým tlumičem. Zadní kolo pak bylo letmo uložené na kyvném rameni s jedním pryžovým blokem. Typ 501/05 měl olejový tlumič i u zadního kola. Jak vidno, změny v konstrukci probíhaly i přímo v již rozběhlé sériové výrobě.

Opravdového zlepšení se skútru dostalo až s verzí označenou jako 502. Ta se již vyráběla s dynamospouštěčem a po experimentech s náporovým chlazením už pouze s nuceným chlazením motoru ventilátorem. Zlepšení v roce 1960 přineslo nejen vyšší výkon 7 kW (9,5 koně) při 5 000 ot./min, ale konečně také citelně vylepšené zavěšení obou kol, jež zásadním způsobem zlepšilo jízdní vlastnosti. Nová zadní výkyvná vidlice byla nyní oboustranná a svařená z ocelových trubek. Dřívější (a nutno dodat moderní) řešení v podobě hliníkového odlitku se zavěšením kola z jedné strany bylo nakonec zavrženo.

Řešení oblíbené u BMW vyžaduje dokonalé zvládnutí technologie

Dodnes je však například velmi oblíbené u motocyklů BMW, s násobně vyššími výkony a kardanem, ukrytým uvnitř. Nicméně toto řešení je opravdu již „vyšší strojařina“ a přes nesporné kvality českých motocyklů jsme se zřejmě k jeho dokonalému provedení nebyli schopni dostat. Přední tlačná kyvná vidlice pak již měla klasické kapalinové tlumiče s vinutými pružinami, které se ukázaly být spolehlivější než řešení s pryžovými bloky. Podobné řešení měly mimochodem i první Pionýry z Považské Bystrice, a i tam se to nakonec ukázalo jako slepá cesta.

BMW zveřejnilo reklamní video, které nažene slzy do očí úplně každému. Včetně vás

iZdroj fotografie: Oskar.Kotrle / Creative Commons / CC-BY-SA

Elegantní dvoubarevné skútry si velmi rychle získaly popularitu, speciálně u žen, neb se na nich dalo bez problémů sedět i z boku (pochopitelně coby spolujezdkyně). Dnešní policisté by z toho měli nejspíš infarkt, ale byla prostě jiná doba. Zkrátka šedesátky, co vám mám povídat. Stejně tak ale bylo snadné „prase“ řídit, sedlo bylo příjemně nízko a tvůrci skútru opravdu jako by při jeho designu vycházeli především ze specifik ženské anatomie. České ženy zkrátka na „praseti“ jezdily velmi rády, a jakkoli nejsem příznivce tehdejší nomenklatury, vůdci jim tuhle radost umožnili.

Kde zůstala sláva výroby motocyklů v ČR?

Mimochodem existovala i verze, kde jste si vezli náhradní kolo na zadním nosiči, což mně osobně přijde jako mimořádně „cool“ řešení a klidně bych s něčím podobným jezdil i dnes. Celkem bylo nakonec vyrobeno 120 883 skútrů Čezeta všech typů v letech 1957 až 1964, z toho 58 433 prvního typu 501 v různých modifikacích. Svědčí to opravdu o tom, že jsme v motocyklové výrobě měli cosi jako „národní rodinné stříbro“, a je zřejmě věčná škoda, že jsme dopustili jeho úplnou ztrátu. Co myslíte, máme šanci se na tohle výsluní někdy ještě vrátit?

Galerie

Věděli jste, že se na Slovensku ve velkém vyráběly skútry?

Diskuze Vstoupit do diskuze
102 lidí právě čte
Autor článku

Michal Sztolár

Absolvent strojírenské technologie se již od mládí let zajímal o vše, co má čtyři a více kol. Na střední škole uspěl v celostátním kole SOČ s vlastním designem automobilu v systému CAD, od té doby se problematice aut věnuje na denní bázi. S dlouholetou praxí u jednoho z prodejců automobilů mu rukama prošlo nespočet různých typů automobilů, včetně několika opravdových unikátů. Specializuje se na automotive jako výrobní obor, marketing automobilů stejně jako na aktuální přechod k elektromobilitě.

Zobrazit další články