Jedna ze zemí, nejvíce „zamilovaných” do elektromobilů pomalu, ale jistě zjišťuje, že každá mince má dvě strany. I ta elektromobilní. Jaké bude řešení?
Když se kohokoli jen trochu zběhlého v dnešním automobilovém světě zeptáte, která země Evropy je nejvíce „zaslíbená” elektromobilům, bez váhání odpoví během jediné vteřiny: Norsko. Ano, tato skandinávská země tak ujela všem o parník, co se podpory elektromobility týče, že v zásadě nemá rovnocennou konkurenci. Jenže, jak není ohně bez kouře, není ani „bohulibého” rozvoje elektromobilů bez negativních důsledků. A to včetně těch nečekaných. „Nestopne” to ještě Norsko? Pojďme se na to podívat společně.
Norsko udělalo všechno možné. I nemožné. Teď se mu to vrátilo
V posledním desetiletí se Norsko stalo nesporným světovým lídrem v registracích elektrických vozidel . S dostupnými štědrými vládními pobídkami je nyní 87 procent prodeje nových aut v zemi plně elektrických, což je podíl, který razantně převyšuje podíl jak zemí Evropské unie ( 13 procent ), tak i Spojených států ( 7 procent ). Masivní norský tlak na elektromobily získal palcové titulky v denících New York Times a Guardian, stejně jako chválu od Fondu na ochranu životního prostředí OSN.
Jenže. Norská vláda také již téměř před rokem zrušila osvobození od DPH pro elektromobily s cenou vyšší než 500 000 norských korun (necelých 49 000 eur). Podle norského listu Local bude při koupi elektromobilu s cenovkou vyšší než 600 000 korun účtována DPH ve výši 25 000 korun, tedy asi 4 %. U elektromobilů s cenou nad jeden milion korun to bude již 12,5 %. „Je skvělé, že lidé používají elektromobily. Ale není dobré, když lidé nasedají do aut a jezdí do rušných městských oblastí, místo aby chodili pěšky, jezdili na kole nebo používali veřejnou dopravu,“ řekl tehdy ministr dopravy Jon-Ivar Nygård.
Přemíra automobilů a dotací se (nepříjemně) vrací jako bumerang
Což se přesně stalo. Člověk je od přírody tvor přirozeně lenivý, čili když má doma levný elektromobil (a levnou infastrukturu všude kolem), opravdu ho to již do vlaku nebo autobusu nijak netáhne. To se dá celkem pochopit. Navíc, ono to má, jako ostatně téměř všechno, i svoje historické pozadí. Historicky bylo totiž Norsko většinou venkovské; ještě v roce 1960 žila polovina populace národa na venkově. Ale jak poválečná ekonomika vzkvétala, Norové se stěhovali do měst.
A co víc, zejména do jejich rychle rostoucích, rozlehlých předměstí (stejně jako v té době Američané). A zcela přitom podlehli kouzlu osobní dopravy a automobilu (stejně jako Američané). V tom se třeba liší od svých sousedů Dánů, Finů nebo Švédů, jakkoli ti poslední se jim velmi přibližují. Zavolal jsem do Dánska, kde mám část rodiny a velmi vstřícné přátele, a dlouze jsem to s nimi probíral. Dali mi v mnohém za pravdu. Jakkoli jsou seveřané pro mnoho z nás zkrátka „Skandinávci”, třeba v tomto jsou mez inimi značné rozdíly.
Norové auta milují. A elektromobily ještě více
„Auto byl pro Nory geniální nápad,“ tvrdí Ulrik Eriksen, autor knihy Země na čtyřech kolech. ”Vzhledem k tomu, že je zde spousta půdy, auta otevřela městský prostor pro život lidí a umožnila mnoha z nich získat velké rodinné domy.“ Norsko se pustilo do výstavby silnic, stavělo mosty přes fjordy a tunely přes hory, aby spojilo centra měst s novými čtvrtěmi na okraji města.
Jak se norská města rozšiřovala, veřejná doprava se dostala do pozadí. Bergen například v 60. letech uzavřel svou rozsáhlou tramvajovou dopravu a některé tramvaje shodily do Severního moře. Střih, jsme zpátky v roce 2023 a 2024. Norové, posedlí svými automobily a ekologií houfně a nadšeně podporují bezprecedentní přechod ze spalovacích motorů na elektromobily. A co hlavně, mají na to peníze. Nebo spíše, přesněji řečeno, měli. I bohatému Norsku pomalu dochází, jak hluboká může být černá díra, zvaná elektromobily.
Když skončí výběr daní z pohonných hmot, zamává to ekonomikou
Ve Velké Británii jsou na tom ještě hůře. Celé čtyři procenta všech příjmů státní kasy tvoří poplatky ze silniční dopravy. Což je konkrétně 35 miliard liber. Polkli jste nasucho? To jsou ohromné peníze. Jenže z těchto 35 jde pouhých 7 miliard zpět do dopravní infrastruktury, zbylé slouží například k výstavbě škol a nemocnic. V okamžiku, kdy by klesly příjmy například i díky nulovému zdanění elektromobilů, nebude v zásadě z čeho stavět školy nebo nemocnice. To nezní zrovna moc lákavě.
Norsko má stále jednu z nejnižších úrovní využívání veřejné dopravy v Evropě a vyšší míru vlastnictví automobilů než Dánsko a Švédsko, jeho skandinávští sousedé. „Většina norských měst má nyní více americký přístup k dopravě zaměřený na automobily než multimodální, evropský,“ řekl Eriksen. A jsme opět na začátku. Masivní nárůst elektromobilů, na který ještě masivněji přispívá stát, má v důsledku minimálně dva negativní důsledky: enormní zatížení pro státní kasu (jakkoli enormně bohatou) a úbytek cestujících ve veřejné dopravě.
Je opravdu toto cesta k lepší ekologii planety? Opravdu si to nemyslím. Mimochodem, jak to vidíte vy?
Jak dlouho tipujete, že to Nory bude bavit?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 47786
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 50036
