Vědci navrhují nové čáry na silnice, které svítí i bez světel aut. Přes den nasávají energii, v noci ji vyzařují zpět

Žádná elektřina, žádné kabely, žádná závislost na tom, jestli na čáru zrovna dopadá kužel světlometů. Zní to jako technologie z budoucnosti, jenže realita je složitější. Ve Španělsku existuje akademický výzkum, právní rámec pro zkušební úseky i tlak na lepší viditelnost značení za tmy a deště. Co zatím chybí, je potvrzený silniční pilot s přesnou adresou a termínem.

Jak funguje čára, která svítí bez proudu

Princip se jmenuje fotoluminiscence, přesněji fosforescence. Pigment vmíchaný do silniční barvy přes den absorbuje fotony z denního nebo umělého světla. Po setmění je s časovým zpožděním znovu vyzařuje, a vzniká tak difuzní záře viditelná pouhým okem. Nejde o retroreflexi, tedy o odraz světla zpět ke zdroji, jak to dělají dnešní bílé čáry s mikroperlami. Fotoluminiscenční značení emituje vlastní světlo.

Ve studii publikované v časopise Accident Analysis and Prevention výzkumníci z Univerzity v Granadě testovali v nočním simulátoru zelené a červené samosvítící čáry. Řidiči při nich udržovali větší boční odstup od krajní čáry, typicky o 6 až 17 centimetrů podle typu zatáčky a barvy značení. To je měřitelný bezpečnostní signál. Není to ale ještě důkaz, že klesne nehodovost.

Syn Švancary o složité cestě na vrchol. Danielovi vyhrožovali zabitím

SportyŽivě.cz

16 m

Co je ve Španělsku skutečně doložené, a co ne

Španělsko má od roku 2025 aktualizovaný katalog dopravních značek. Real Decreto 465/2025 výslovně říká, že značky a značicí prvky mimo katalog lze na silnici použít pouze v režimu takzvaných tramos de ensayo, tedy zkušebních úseků, které musí být označené svislým značením. Inovace tedy není zakázaná, ale je oficiálně v režimu zkoušky.

Současně španělské úřady řeší velmi praktický problém. Na meziměstských silnicích se v roce 2024 odehrálo 18 % nehod v noci bez veřejného osvětlení a 27 % úmrtí připadlo právě na tuto světelnou situaci. Tři ze čtyř obětí na meziměstských komunikacích zemřely na sekundárních silnicích, tedy na okreskách, ne na dálnicích. Baskická provincie Bizkaia letos vypsala otevřenou inovační výzvu, která explicitně hledá řešení viditelnosti značení za deště, v nepřízni počasí a v neosvětlených úsecích.

Co se nám z primárních zdrojů nepodařilo potvrdit: konkrétní španělský silniční úsek, kde by fotoluminiscenční čáry běžely v reálném provozu na jaře nebo v létě 2026. Existuje výzkum, existuje legislativní cesta, existuje poptávka. Běžící pilot s přesnou lokalitou ale veřejně doložený není.

Srovnání s tím, co na silnicích funguje dnes

Dnešní bílé čáry pracují na principu retroreflexe. Skleněné mikroperly zapuštěné v barvě vracejí světlo z reflektorů zpět k řidiči. Španělské technické podmínky PG-3 rozlišují značení typu I pro suché podmínky a typu II pro déšť; to druhé používá hrubší perly a strukturované povrchy, aby si udrželo odrazivost i ve vodním filmu. Systém funguje, ale má podmínku: musí na něj svítit auto.

Fotoluminiscenční čára tuto podmínku ruší. Svítí sama. Jenže má jiné limity:

• Intenzita záře kolísá. Osmnáctiměsíční venkovní měření ukázalo, že reálný výkon se pohybuje od několika minut po celou noc a silně závisí na tom, kolik světla pigment přes den dostal. Za zataženého dne bude zásoba energie nižší a noční efekt slabší.
• Déšť nebyl testován. Granadská simulátorová studie sama uvádí, že vlhké a deštivé podmínky neřešila.
• Opotřebení je otázkou. Výrobce LuminoKrom deklaruje více než pětiletou venkovní stabilitu a až desetiletou životnost na chodnících. To je ale tvrzení výrobce, které nelze bez silničního pilotu přenést na vysoce zatíženou jízdní dráhu.

Oproti aktivnímu veřejnému osvětlení mají fotoluminiscenční čáry výhodu nulové spotřeby elektřiny a menšího světelného znečištění. Nevýhodou je výrazně nižší světelný výkon. Nejde o osvětlení prostoru, jde o vodicí doplněk, který řidiči pomáhá číst trasu.

Kolik by to stálo a kdo by to zavedl první

Španělský veřejný cenový benchmark pro fotoluminiscenční značení dohledán nebyl. Podle americké analýzy FHWA vycházejí fluorescenční a fotoluminiscenční varianty zhruba na 2,5 až 3,2násobek ceny běžné barvy. Se speciálními kuličkami stoupá násobek na čtyři až pět. Výrobce LuminoKrom uvádí orientačně kolem 130 000 korun za kilometr pro cyklostezkové aplikace, to ale není přímo srovnatelné s dálničním přeznačením.

Právě cena naznačuje, kudy by se technologie mohla prosadit. Ne jako univerzální náhrada všech bílých čar, ale jako dražší specialita pro konkrétní místa: tmavé okresky, neosvětlené zatáčky, lesní průjezdy, rizikové úseky bez veřejného osvětlení. Tam, kde dnes řidič v noci vidí jen to, kam dosvítí reflektory.

A co Česko?

Česká vyhláška 294/2015 Sb. přesně vymezuje druhy vodorovných značek a jejich barvy. Zákon 361/2000 Sb. vyžaduje soulad rozměrů, barev a technických požadavků se zvláštními předpisy. Veřejně dohledatelný český oficiální pilot fotoluminiscenčních čar k červenci 2026 neexistuje. Bez zapojení ministerstva dopravy nebo Ředitelství silnic a dálnic a bez pilotního technického režimu by plošné zavedení nešlo.

Přitom právě české okresky, neosvětlené, úzké, s opotřebeným značením, by z podobné technologie mohly těžit nejvíc. Na dálnicích s vyšším standardem značení a jiným profilem vedení by přínos byl menší. Francie pro svůj experiment s fotoluminiscenčním značením musela v roce 2019 vydat formální výjimku z běžné certifikace. Španělsko zvolilo cestu testovacích úseků v rámci nového katalogu. Obě cesty ukazují totéž: regulatorní bariéra je reálná, ale překonatelná.

Fotoluminiscenční čáry zatím nejsou revoluce, která by se chystala na silnice příští rok. Jsou ale výzkumně podložený koncept s jasným regulatorním rámcem pro testování, a s problémem, který čeká na řešení každou noc na tisících kilometrů neosvětlených silnic.