Nejrychlejší benzínové auto na světě našlo svého kupce

                   

I když prototyp jménem Infide vypadá spíše jako raketa nebo trup letadla, od roku 2010 se může pochlubit jedním světovým unikátem. Jde o oficiálně uznávané nejrychlejší auto s benzinovým motorem. Rychlost, kterou má zapsanou v historických tabulkách, je vskutku dech beroucí. Pokud s ním vyrazíte na dokonale rovnou dráhu, můžete se po ní prohánět až ve 658 km/h. Něco takového je asi snem každého chlapa.

Nádrž ze stíhačky a čtyři motory

Taková rychlost je pochopitelně vykoupena mnoha konstrukčními řešeními, které dělají z Infide vozidlo naprosto nepoužitelné k čemukoli jinému než k pekelně rychlé jízdě. Navíc s obrovskou spotřebou, proto je v autě velká nádrž z vyřazené vojenské stíhačky McDonnell F-101, ze které se pomocí šestnácti vstřikovačů krmí hned několik motorů. Ve verzi, která byla prodána, jde hned o čtveřici dvanáctiválcových motorů Cadillac s objemem 8,7 litru. Ty dávají celkový výkon přes 2 400 koní.

iZDROJ FOTOGRAFIE: Pixabay.com

Může být ještě rychlejší

Podle prodejce může být Infide ještě rychlejší, zmiňuje se o možnosti překonání hranice 800 km/h. K tomu je ovšem potřeba vymyslet, jak efektivněji využít potenciál motorů, případně je vyměnit za ještě výkonnější kousky. Vyměnit pak zřejmě bude třeba také chladič a turbodmychadla, která na silnější motory nemusí stačit. Zda se nový majitel do těchto vylepšení skutečně pustí zatím není známo, může však jít o poměrně riskantní podnik – případná technická závada může mít v takovém voze fatální následky.

iZDROJ FOTOGRAFIE: Pixabay.com

Prodán v aukci

Infide byl prodán v aukci na serveru bringatrailer.com za 175 tisíc dolarů, tedy téměř 4 miliony korun. O jeho kupci, který zde vystupuje pod přezdívkou VanceKershner, se toho příliš neví. V minulosti ovšem na tomto portále přihazoval v aukcích klasických amerických veteránů, zdá se tedy, že Infide kupuje buďto na pořádání zážitkových jízd, nebo pro některé muzeum automobilismu.

Diskuze Vstoupit do diskuze
114 lidí právě čte
Autor článku

Daniel Hamžík

Zobrazit další články