Rekapitulace příběhu jedné legendy, která změnila motorismus v Čechách. Oslnivé úspěchy i přešlapy na jedné cestě, která se dnes navíc trochu vytrácí. Což je možná Škoda.
Inspirací pro tento článek byla asi hodinová diskuse s mým dlouholetým kamarádem Viktorem, který se rozhodl konečně vyměnit svoje notně přesluhující auto a snad poprvé v životě „jít“ do něčeho opravdu moderního. Projížděli jsme spolu inzeráty s modely 3-4 roky starými, až došlo k nevyhnutelnému. „A co Octavie?“ „Ani zadarmo“. Na můj užaslý pohled přišlo bleskově asi 10 argumentů, proč ne. A v podstatě tak doplnily i můj pohled, co se to vlastně stalo s bestsellerem Škody. Tak se na to pojďme podívat.
Vlastní zkušenosti se Škodou
Úvodem je třeba předeslat jednu skutečnost. Nejsem a nikdy jsem nebyl „Škoda ultras“, tedy nekritický fanoušek a fanatický obdivovatel Škody, na druhou stranu budu navždy neskutečně ctít a respektovat to, co se povedlo s produkcí AZNP udělat a kam se posunul vývoj na pomyslné přímce Favorit – Kodiaq. Krom obligátních Favoritů a Formanů, kterých jsem vystřídal asi pět jsem dlouhé roky jezdil s Felicií (včetně Laurin&Klement nebo verze s motorem 1,6) a dalšími modely.
Mezi nimiž s láskou vzpomínám na „jedničkovou“ Fabii Combi 1,9 TDI, do níž se mi nakonec nějakým zázrakem a šikovností mého mechanika povedlo dostat motor z Fabie RS TDI, čili jsem si užíval porce 96 kW/ 310 Nm a „šestikvaltu“. Miloval jsem to auto, a natočil jsem na něm dobrých 250 tisíc kilometrů. Než jsem jej vyměnil za Octavii Combi 4X4 první generace, kterou jsem si opět nemohl vynachválit (i když neměla „šestku“, za to měla dvě „pětky“, rozdíl mezi těmi rychlostmi byl minimální)
Octavia I znamenala pro Škodu naprostý jackpot
Praktická, pohledná, úsporná, cenově přijatelná – kde je problém? Nikde, pochopitelně, proto také na první Octavii vydělala Škoda závratnou sumu peněz a to, že se souběžně pět let (!!!) vyráběl výběhový model Tour a nová Octavia II, kde o Tour, speciálně ve verzi Combi byl stále neutuchající zájem, o něčem svědčí. Tohle byl zkrátka od Škody jackpot, totální. A její designér by měl mít před správní budovou v Boleslavi sochu v životní velikosti s pamětní deskou, kterou bude ochranka ráno a večer povinně utírat hadrem s Clinem. Ne, přeháním.
Ale zase tak moc ne. „Jednička“ zkrátka zahájila novodobou éru Škody, přinesla většinu toho, co mohl dostat kdokoli v západní Evropě v Golfu IV, Toledu nebo třeba Audi A3/TT. Koho by to před několika lety napadlo? Navíc, speciálně kombi bylo opravdu extra pohledné auto, v tom jak bylo opticky pevně usazené na (tehdy standardních, dnes směšně malých) 15“ kolech, jak dokonale využívalo zavazadlový prostor a podobně dokonale naplnilo potřeby rodinného auta pro většinu českých rodin.
Druhá generace ve stopách té první
A pochopitelně nejen českých. Od nástupce, „princezny Octavie druhé“ se tedy čekalo něco minimálně stejně tak dobrého, ne-li lepšího. A ono to skutečně přišlo, speciálně podvozek prošel výrazným vylepšením, kde nezávislé a opravdu dobře navržené zavěšení kol vzadu ukázalo, o kolik lépe tohle auto umí projet zatáčky nebo si poradit s nerovnostmi na silnici, než to uměl jeho (nikterak špatný) předchůdce. Na obchodní úspěch bylo opět zaděláno.
A ten se také dostavil. Škoda opět prodávala Octavii jako „teplé žemle na krámu“ a všichni jsme se navzájem plácali po ramenou, jak dobrý kompromis dokáží Češi najít, jak Octavie má vždy něco navíc a jak se dokáže dokonale trefit mezi dvě třídy, z té nižší si vzít cenu a z té vyšší rozměry. Brilantní. David Copperfield by to nezvládnul lépe. Přišly navíc atraktivní verze, Scout byl pohledný a praktický, „ereso“ opravdu výkonné a speciálně v modré barvě totálně sexy. Kdo potřebuje něco jiného?
První náznaky problémů a změn jsou tady
Skoro to vypadalo, že nikdo. Mladí boys se předháněli, kdo nejlépe vytuní 103kW čtyřválec 2.0 TDI, ti co uměli přijít k penězům pak večer před Kauflandem ohromili svým novým RS, kterému slečny odolávaly velmi špatně. Přesto se začaly objevovat první mráčky, ne všechny TDI motory dosahovaly spolehlivosti legendárních 1.9 TDI, odolnost proti korozi byla kupodivu horší, než u staré „jedničky“ a facelift s „čínskými“ předními světly asi nemohl nikoho nadchnout, protože se zkrátka nepovedl.
Když byl navíc ze strany Škody omlouván a komunikován tím, že „čínští zákazníci si to tak přejí“, poprvé se pozice Octavie trochu zakymácela. Nedokázali jsme to prostě pochopit. Žili jsme roky v (naprosté) iluzi, že Škoda staví hlavně auta pro nás, Čechy, a až teprve potom je někam a někomu vyváží. A bylo nám pochopitelně celkem jedno, komu, hlavně ať se líbí nám a stojí peníze, na které jsme schopni dosáhnout. A náhle si přijde nějaký Číňan, a bude nám, ČECHŮM, diktovat, co se líbí a co ne?
Škoda už není a nebude primárně pro Čechy. Zvykněte si
Absurdní. Absurdní byla ale především představa, že Škoda je tady pro hlavně nás. Byť jsme to tak dlouhá desetiletí brali. A přišlo nám to jako samozřejmé. Pochopitelně, objem doma prodaných a exportovaných „stodvacítek“ byl výrazně v prospěch těch domácích, a my jsme si tento „Škoda patriotismus“ přenášeli dál a dál. I když už vlastně neexistoval a neměl reálný základ. Škoda se poměrně chytře nijak zvlášť „nerozepisovala“ o tom, že pro ní český trh není už zdaleka ten první, teprve „vylekaná“ světla na Octavii II ukázaly skutečnosti v pravém světle.
Škoda Octavia v číslech
- Za dvacet let se vyrobilo více než 5 miliónů všech verzí Škody Octavia
- Od roku 1996 do roku 2010 si první verzi zakoupilo 1,4 milionů zákazníků
- Zavazadlový prostor u první generace měl objem 528 litrů, u kombi ještě o 20 litrů více
- Za devět let se druhé generace prodalo rekordních 2,5 milionů kusů
- V roce 2008 dostala Octavia poprvé dvouspojku DSG
- Třetí generace byla oproti druhé delší o 9 cm a širší o 4,5 cm
- Platforma MQB, na které třetí generace stojí přinesla úsporu až 102 kg
- Od listopadu 2012 do roku 2016 bylo vyrobeno 1,4 milionu třetí generace
A to nejen designově, ale především finančně. Přišla Octavie III s působivým designem Josefa Kabaně a zcela konkurenceschopným interiérem, který je dodnes možná nejlepší, jaký se kdy v Octavii objevil. Všechny nářky byly náhle zažehnány, tohle auto nebylo objektivně nijak horší než Golf, naopak bylo citelně praktičtější. Jenže, cenově se pomalu, ale jistě dostávalo mimo možnosti běžné české rodiny, navíc se „trefilo“ přesně do období doznívající krize, kdy jsme byli nuceni si trochu utáhnout opasky.
Skvělý design Josefa Kabaně zachrání leccos
Přesto „trojka“ sklidila oprávněný úspěch. Sebevědomé, ostře řezané tvary v kombinaci s kvalitně provedeným vnitřkem daly zapomenout na nutnost sáhnout do peněženky poněkud hlouběji. A že jsou základní motory mírně řečeno opravdu základní? Zvládneme to. I základní zážehové jednotky, i 1,6 TDI byly zkrátka nutnou „úlitbou“ nastupujícím ekologickým a ekonomickým omezením. Fleetovým zákazníkům to nevadilo, referenti a obchodní cestující si prostě musí zvyknout. Zvyknuli si.
Na vzdálení se původnímu étosu Octavie jako ideálního auta pro českou rodinu však už bylo zaděláno. Svou měrou k tomu přispěly i nové modely konkurence, kdy Češi objevili Kiu Ceed, Hyundai i30 a mnozí zjistili, že raději ušetří, než by měli větší (a dražší) Octavii. Nelze jim to jakkoli vyčítat, nikdo žádný slib věrnosti nepodepisoval. Škoda navíc mohutně exportovala, „trojce“ se oprávněně dařilo kdekoli, kam přijela a firemní prodeje také vzkvétaly, čili se na první pohled zas tak moc nestalo.
Octavia přišla o dlouho budovanou pověst. Škoda
Jenže stalo. Octavie pomalu přicházela o svoji jedinečnou, roky budovanou image auta, jenž milují všichni Češi bez rozdílu politického nebo náboženského přesvědčení. A sociálních vrstev. A navíc přišel Superb III, který od pohledu „hraje“ jinou ligu. A tak ti, pro které peníze nebyly až takový problémem a chtěli u Škody zůstat si raději připlatili a odjížděli v Superbu Combi. I těm rozumíme, tato generace Superbu (a znovu Kabaňův design) se jednou zapíše zlatým písmem do historie Škody.
Do tohoto „neklidného“ prostředí přišla Octavie IV, a první pohled do ceníku mnohé zřejmě natolik šokoval, že zauvažovali o návštěvě očaře. Nebo minimálně optometristy, na korekci stávajících brýlí nebo čoček. Ano, Škoda tady definitivně odhodila jakoukoli vstřícnost vůči české klientele a nasadila na čtvrtou generaci Octavie ceny, na jaké jsme byli zvyklí od VW. „Tak si zkrátka zvykněte i tady, ostatně my jsme VW“. Jako bych někoho z centrály v Boleslavi slyšel.
Poslední generace stojí hodně, nabídne totéž?
Jenže, to bylo jenom A. To „B“ přišlo s první prohlídkou nové generace v showroomu, kdy jsme za tak „mastné“ peníze dostali sice velký displej, ale o spoustu věcí také přišli. Designově je navíc poslední generace žel jen trochu větším faceliftem generace předchozí, a i když podobný přístup praktikuje například Porsche u modelu 911, Češi asi čekali něco více. A ano, chápeme, Dieselgate a přechod na elektro stály (a stojí) tak astronomické peníze, že je zkrátka musíme odněkud dostat. A tak jsme se rozhodli, že je dostaneme od vás.
Tady někde myslím končí příběh legendy, kterou nastartovala Octavie I v roce 1996 a která měla našlápnuto na to, aby se z ní stal podobný „film“, jaký je k vidění (zatím) u Golfu, Pandy od Fiatu nebo u Třídy C od Mercedesu. Zkrátka značky, pod kterou jste si vždy dokázali přesně představit, jak vypadá a pro koho je určená. Obávám se, že minimálně to druhé se u poslední Octavie poněkud vytratilo. Co se vytratilo zcela určitě, je vztah Čechů k „jejich“ vozu. Do Octavie IV se už pro poměr výkon/cena zamilujete docela obtížně. Ale kdo ví, třeba se to ještě změní. Co myslíte?
Galerie
Jaká budoucnost podle Vás Octavii čeká?
PŘEČTENÍ: 11402
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 7221
