Před padesáti lety jste se v socialistickém Československu mohli setkat s pestrou směsicí různých vozidel. Horkou novinkou byla Škoda 1000 MB, první sériové auto s motorem, který vznikl tlakovým lití hliníku a také první škodovkou s tehdy moderní koncepcí „vše vzadu“. Ikonická Tatra 600 či mladší sourozenec 603, byla určena pouze pro komunistické funkcionáře a ředitele velkých podniků.

Kromě toho se po českých silnicích proháněly také meziválečné a těsně poválečné vozy jako Aero Minor, Škoda Popular a další dosluhující české i cizí vozy a samozřejmě tehdejší oktávky a Spartaky. Ty byly ale určené spíše na vývoz a bylo jich zoufale málo. Právě tehdy průlomové Embéčko mělo zpřístupnit auta širším vrstvám. Mimochodem, ve stejné době se objevil německý Volkswagen 1600 L, který ho vzhledem nápadně připomínal. Tento krasavec bohužel nedosáhl popularity „Brouka“ a upadl v zapomění.

Co se týče uat z východního bloku, horkou novinkou byl Wartburg 353 v provedení Tourist, tedy kombi. Dvoutaktní tříválec  o výkonu 45 koní byl velmi oblíbený po celém východním bloku a varianta s obrovským kufrem svědčila o postavení šťastného majitele. Menším, ale slavnějším příbuzným hranatého auta s logem hradu byl Trabant. Stroje z karoserií z duroplastu pocházely stějně jako Wartburg z východoněmeckého Cvikova a motoristé se z počátku museli spokojit s výkonem 26 koní. V roce 1964 se objevuje modernizovaná verze 601, která se s mírnými úpravami vyráběla až do roku 1990.

Sovětská produkce zásobovala své obyvatelstvo a také východní blok především Moskviči, auty kompletně ruské produkce, ačkoliv model 412 vyráběný od roku 1967 měl údajně motor okopírovaný od německého BMW M115. Na svou dobu to bylo velmi moderní a technicky vyspělé vozidlo. Na licenční Fiat 124 vyráběný pod značkou Lada, tedy slavný Žigulík, se muselo počkat až do začátku 70. let.

V roce 1968 tak bylo sovětským autem, které Češi a Slováci vídali nejčastěji, terénní vozidlo GAZ 69, které používaly všechny armády zemí varšavské smlouvy, včetně Československa.

Z aut západní provenience se údajně dalo sehnat skoro vše, ovšem dovozy byly vždy nárazové, v řádech stovek kusů, z nichž všechny již byly předem rozebrané v rámci jakýchsi neoficiálních pořadníků. Horkou novinkou byl například britský Ford Cortina.

Na věci, jako byla třeba Mazda Cosmo, mohli občané východního zapomenout. Sportovní vozy byly v socialistickém zřízení poněkud v nemilosti.

Možné bylo samozřejmě sehnat jiná auta, třeba již zmíněný Renault 8, populární Kachnu – Citroen 2CV, Simcu 1501 a dokonce i Volvo 140. Automobilů ale byl i tak zoufalý nedostatek, a tak docházelo k paradoxu, že ojetiny se pořizovaly dráž než nové vozy.