Nákup ne tak úplně běžné ojetiny v našem největším autobazaru s sebou někdy přináší nečekaná překvapení. A nečekané zážitky. Obvyklé předsudky pak vezmou rychle za své.
Mám za sebou zajímavý zážitek. Po několika debatách s mým bývalým kolegou a především dlouholetým kamarádem, jenž aktuálně sháněl „něco jako SUV, ale aby se to nebálo terénu a opravdu jsem s tím nezapadnul cestou na chatu” jsme definitivně dospěli k modelu, který by to mohl splňovat. Tedy minimálně to nezapadnutí cestou na chatu. A „něco jako SUV” to vlastně je také. Na celém je ale nejlepší to, že jsem se měl ujmout role „poradce kupujícího při nákupu v autobazaru”. Jmenuji se Michal Sztolár, jsme AutoŽivě.cz a vy se nenechte prosit, tohle vás pobaví.
Pokud jste fotograf, prodáváte kola a máte rodinu, výběr auta se zužuje
A pokud jste jen trošku zběhlí v oboru, zřejmě tušíte, k jakému vozu jsme nakonec dospěli. Podotýkám, že s „normálním” rozpočtem, prémiové značky jsme vyloučili v podstatě rovnou. Kamarád Honza je fotograf a také již dlouholetý vedoucí prodeje kol u největšího prodejce u nás ve městě, a fotí v drtivé většině přírodu, speciálně ptactvo. Což znamená opravdu velké, dlouhé a těžké teleobjektivy a výlety občas celkem hluboko do lesa, odkud už se musí na skálu (rozhlednu, kopec) jít pěšky.
Auto by tedy mělo mít relativně schopný kufr (mělo by se do něj vejít i kolo při sklopených sedačkách), a současně přes týden fungovat jako běžné rodinné auto pro nákupy a rozvoz dětí po kroužcích. A jak už jsem zmínil, německé „prémiovky” vypadly rovnou: „Nechci žádnou Audi Q5, ani Tiguana, ani notně ojeté SUV od Mercedesu, nebo bavoráka X-pětku. Nechci řešit drahý servis a nechci poslouchat řeči od sousedů. Už tak jich mám dost”. Měl na mysli zřejmě těch řečí. Nezbylo, než se podřídit. Navíc jej v zásadě chápu.
Racionální volba z Japonska jako ideální kompromis
A tím bylo v podstatě rozhodnuto. Aut, které jsou v terénu velmi schopné, jsou nenápadné, s dobrým výběrem nemají nijak velké nároky na servis a sousedi vás za jejich nákup určitě nepomluví totiž zas tak moc není. Můj nápad na „Disco”, tedy Land Rover Discovery čtvrté generace se sice chvíli zvažoval, ale faktem je, že i Discovery vypadá celkem draze. A především, umí si opravdu vybrat krutou daň na servisu. Který je navíc cokoli, jen ne rozšířený. Land Rover tedy nikolivěk.
„Co Forester? S manuálem, benzínem 2.0, a redukcí jako bonusem. Když najdeme dobrý, máš klid, diesel se opravdu nepovedl, ale atmosférický boxer mají odladěný a vyzkoušený, a ani tě nesežere zaživa na benzince”, navrhnul jsem Honzovi v jednom z asi stovky telefonů/Whatsapp chatů, které jsme si prohodili. „Jo, to je ono, to chci. Vždycky se mi líbil, ten jejich pohon. A není to Škodovka, ani koncern, ani nic z Německa. Tak mi nějaký dobrý sežeň. Limit dvě kila, maximálně 250 tisíc”. Aha. Tak to bychom měli.
Co uděláte, když vás někdo požádá o podobnou službu / laskavost? Začnete lovit po Internetu, sjíždět desítky a stovky inzerátů‚ přemýšlet, na který se vyplatí zajet podívat a co už nedává smysl. A odpovídat na inzeráty. A žebrat o další fotky. A vyptávat se na detaily. A tak dále a tak podobně. A ano, někdy to baví, někdy u toho usínáte. Prošel jsem jich detailně asi dvacet, až mne zaujal jeden, který vypadal opravdu skvěle. Neměl moc najeto, interiér jako nový a zajímavá byla i cena. Jenže – byl v „áčkách”. Tam se mi tedy opravdu nechtělo.
Cesta (a nákup) v „áčkách” jako překvapení nejen pro mne
„Hele, jeden bych měl. Vypadá super. Má to jenom jeden problém” „Jaký problém? Nebudeš mi tady citovat Pulp Fiction, že ne?” odpověděl se smíchem můj milovaný přítel. „Ne, Pulp tě neodcituju, umíme ho oba nazpaměť. Forester je jak víno. Ale je v áčkách”. Následoval výbuch smíchu, který jsem ale v podstatě čekal. Reagoval bych stejně. Do největšího autobazaru, plného mladých, ambiciozních prodejců v kravatách by mě nikdo za normální situace nedostal. Poslouchat nabídky financování a odborné rady na Octavii? Ne, díky moc, opravdu nechci.
„Ale víš co? Tak pojedeme do áček. Nakonec proč ne. Stejně potřebuju něco v Praze, spojíme to”. A tak jsme při prvním volném víkendu jeli. Cesta ubíhala v příjemném duchu, jako když se dva kamarádi se stejnými zájmy sejdou v jednou autě. „Prokecají” pochopitelně celou cestu. V autobazaru jsme se snažili být především co nejrychlejší, a jít přímo k věci. Nechtěl jsem se zdržovat vysvětlováním čehokoli, a zbytečnými diskusemi v oboru, kterému se věnuji přes 30 let. Jakkoli tím nemíním znevažovat odbornost prodejců.
Fundovaný a věci znalý prodejce vždy potěší
Ti mne však nakonec překvapili, speciálně ten, který se nás ujmul. „Popravdě, jestli chcete Forestera, vyhnul bych se dieselu. Všichni ho chtějí, i my pár kousků máme, ale všem se to snažím taktně rozmluvit. Ten motor, speciálně v určitých ročnících, se umí nemile prodražit v servisu. A když říkám nemile, myslím opravdu nemile. Jestli nepotřebujete ohromit na semaforech, ale potom plakat na benzince, vemte obyčejný dvoulitr, vyplatí se více než stonásobně. Navíc má redukci, pokud zvolíte manuál, jako je tento”.
Až jsem zazíral. Ne, s tímhle jsem opravdu nepočítal. Prodejce byl naprosto profesionální, milý, korektní v jednání a nevtíravý. Jakmile viděl, že oba přesně víme, co chceme, jen nám pomáhal v prohlídce a doplnil cokoli, co jsme se zeptali. Projížďka naprosto dostatečná, prohlídka zespoda samozřejmostí. Nebudu to prodlužovat: auto jsme vzali. Zpátky jsme sice jeli ještě jedním, kamarád se domluvil na zaplacení faktury, ale Forester zmizel z nabídky a byl jeho.
Co dodat? Přes moji vrozenou skepsi k AAA Auto jsem nakonec odjížděl celkem překvapený. Mile překvapený. A Honzovi Forestera maximálně přeju. Věřím, že to nakonec byla ta nejlepší volba. Mimochodem, jaké jsou vaše zkušenosti s AAA Auto?
Ojetiny
|
PŘEČTENÍ: 11185
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 17936
Nezařazené
|
PŘEČTENÍ: 16719
