Je to absurdní a řidiči teď nevědí. Zásadní je před cestou se správně informovat, jinak řidič může riskovat pokutu.
Všichni to známe. Tedy všichni, co jezdíme do Itálie. Na mapě vypadá sever Itálie jako pohodová zkratka k moři nebo na hory, praktická spojnice s romantikou Benátek, chutí Padovy a Verony, ještě k tomu s občasnou zastávkou u jezer v Lombardii. Jenže letos se začalo mluvit před prázdninami o tom, že je dobré přidat do itineráře ještě jednu položku. A to kontrolu emisní normy vlastního dieselu, protože několik regionů v čele s Lombardií, Emilií Romagnou, Benátskem a Piemontem přitvrzuje pravidla pro vjezd. Asi jste to četli.
Kdo má starší auto, v reálu vlastně zánovní, má zákaz vjezdu
Od 1. října to prý pocítí každý, kdo se do městského okruhu vydá se starším nafťákem, který nesplňuje potřebné limity. Už jsme o tom v redakci AutoŽivě psali. Není to přitom uniformní zákaz pro každou ulici a každý den, spíš mozaika režimů, které se liší podle místa a často i času. V mnoha případech jde o dočasná denní omezení, která platí od sedmi ráno do sedmi večer, tedy přesně v době, kdy se do centra trefí běžné výlety a pochůzky. Zatímco konkrétně region Emilia Romagna k tomu přidává plošný zákaz vjezdu do měst nad 30 000 obyvatel.
A to pro ta vozidla, která neplní přísné emisní limity. To je definice, která prakticky vyřazuje velkou část starších dieselů z městské dopravy. Ať si to přiznáme, nebo ne, nejvíc to pocítí české posádky jedoucí po ose Brenner–Benátky–Ferrara–Bologna–Rimini, protože právě tam leží města, která známe a do nichž míříme. V seznamu figurují mimo jiné Benátky, Padova, Verona, Milán, Vicenza nebo Bergámo. Tedy přesně ta místa, kde se běžně nechává auto v podzemí a jde se „na den do města“.
Pro veřejnost už je to asi příliš, nesouhlasí s tvrdými zákazy
Jenže v tom je ten háček, že od 1. října se tahle představa může změnit ve zbytečný risk, pokud jedete s dieselem, který nedosahuje normy Euro 6. Pravidlo je totiž prosté a tvrdé zároveň. Zákaz se vztahuje na motorová vozidla s dieselovým motorem s označením Euro 5 nebo nižším. Zatímco vjezd budou mít povolený až stroje plnící Euro 6. To je hranice, která odděluje „bez starostí“ od „hrozí tučná pokuta“. Mimochodem, částka není symbolická, při porušení pravidel hrozí od lokální policie pokuta v přepočtu 4 000 Kč.
Tak, a teď stop a řeknu něco zásadního. Tohle mělo platit. Informovala o tom snad všechna média po celé Evropě. Jenže pak nastal zlom. Zákaz vjezdu pro naftová auta se nakonec podle všeho nekoná. Média sice připravovala motoristy na obrovské potíže. Hrozilo odebrání řidičského průkazu za porušení zákazu. Ve vzduchu byla značná pokuta, v řádech tisíců Kč, to jsem zmínil. Vše se ale změnilo nečekaným rozhodnutím, když italská vláda i parlament zákaz komplet anulovaly. Takže to nebude? Zřejmě je to tak.
Odvolávám, co jsem zakázal, zakazuji, co jsem odvolal?
A tady se obrátím na všechny čtenáře, kteří mají s Itálií blízké styky. Budu moc rád za komentáře dole pod článkem. Ví někdo, jak to tedy je? Nejde jen o Itálii, některé zákazy vjezdu aut se odehrávají i jinde po Evropě. A zrušené zákazy a postupné ústupy ukazují, jak extrémní opatření naráží na mínění veřejnosti. Jistě, nemizí otázka, kde leží rovnováha mezi ochranou klimatu, spravedlností pro obyčejné lidi a zájmy automobilového průmyslu. Nicméně hlas lidu je slyšet a rozhodně to je jiný hlas, než kterým mluví vlády států a Evropská unie.