Marketingové oddělení to vymyslí a zákazníci zaplatí? Tohle ale nefunguje, od nápadu k prodejnímu úspěchu je dlouhá cesta.
Upozorňujeme čtenáře, že následující text a komentář je publicistickým článkem, který obsahuje soukromý názor autora.
Ještě před pár lety by se to zdálo jako docela sebevědomý plán. Francie si vytvoří vlastní „prémiovku“, která ukáže Němcům, že luxusní auto nemusí mít vepředu jen trojcípou hvězdu, čtyři kruhy nebo vrtuli. Dnes ale jméno DS Automobiles figuruje v titulcích zpráv ve spojení se slovem „konec“. V zákulisí se mluví o tom, že z kdysi ambiciózní značky může zůstat jen obyčejná výbavová linie pod Citroënem. Tak to vlastně začalo. V redakci AutoŽivě informujeme průběžné o situaci a vývoji na automobilovém trhu a tady mám na věc zcela jasný názor.
Spustil to starý model, který se stal doslova ikonickým
Jak to začalo? Kdysi existoval luxusní model Citroën DS, znáte ho třeba z filmů o Fantomasovi. Dekády na to vznikla výbavová line DS. Pak nějakou chytrou hlavu u Citroënu napadlo z DS udělat samostatnou značku. A teď se mluví zase o výbavové linii. A značka podle mého názoru postupně zanikne. Výstřel do tmy? Řekl bych, že ano. Skončí tedy DS jako značka? Oficiálně se samozřejmě všechno popírá. Jenže čísla, která za DS stojí, jsou neúprosná a nepotřebují žádný dramatický komentář, mluví sama.
DS tedy vznikla v roce 2014 jako samostatná značka, oddělená od Citroënu, s jasným cílem. Nabídnout francouzskou rafinovanost spojenou s technickou špičkou a vyrazit do boje proti zavedené trojce BMW, Mercedes, Audi. V katalogu to vypadalo skvěle, v marketingových sloganech ještě lépe. Ale realita trhu byla mnohem tvrdší. Prémiový zákazník, na kterého DS mířila, zůstal z velké části věrný tomu, co znal. Francouzská novinka se mu nikdy pořádně nezapsala do srdce jako rovnocenná alternativa. Přesto se značka pustila i do Číny.
Čínský trh měl značku zachránit, stal se ale pravý opak
Na trh, který měl být podle tehdejší logiky zlatým dolem pro každý trochu stylový a „lifestylový“ model. Jenže právě tam přišlo první velké vystřízlivění. Ještě v roce 2021 DS navenek sebevědomě oznamovala, že přestože má v Číně nízké prodeje, rozhodně zůstává, že se nevzdá. Bude dál bojovat o zákazníka. Dnes? Stačí otevřít oficiální web a tam, kde by člověk čekal modelovou nabídku pro čínský trh, nenajde nic. Jestli se dívám správně, tak žádné modely pro Čínu už značka oficiálně neuvádí. Tichý ústup, bez velkých tiskových zpráv, ale o to výmluvnější. Jenže ani Evropa není pro DS zrovna bezpečným teritoriem.
Podle dostupných údajů se prý v prvním pololetí 2025 prodeje značky v Evropě propadly zhruba o 22 % na 16 044 vozů. Jedno číslo, které ale dobře vystihuje situaci. Místo toho, aby DS po deseti letech existence rostla, bojuje s tím, že ji zákazníci míjejí. Nejbolestivější je přitom paradoxně domácí trh. Ve Francii, kde by se dalo čekat určité vlastenectví a chuť podpořit „prémiové z vlastní stáje“, zaznamenala údajně značka pokles dokonce o 25 %. V registracích se objevilo jen 7 824 nových aut DS. To je pro zemi této velikosti, s tradicí automobilového průmyslu a státní podporou domácích značek, velmi slabý výsledek.
Prodeje jsou patrné pouze v teritoriu největší konkurence
Jediný malý paprsek naděje se dá najít v Německu, což je přitom domácí hřiště největších konkurentů. Tam DS ve stejném období rostla o 6,7 % na 1 696 registrací. Zní to hezky, dokud si člověk neuvědomí, že v absolutních číslech je to pořád téměř nic. Na trhu, kde se prémiová auta prodávají ve statisících, je to spíš statistická poznámka pod čarou než důkaz masového obratu. Právě tohle je pozadí, na němž se teď řeší, co bude dál. Na stole jsou různé scénáře, které se nebojí ani radikálních kroků. Jedním z nich je právě to, že DS přestane existovat jako samostatná značka a stane se jen jednou z výbavových linií Citroënu.
Tedy znovu bude tím, čím byla na začátku. Z marketingového snu o „čtvrtém pilíři prémiového světa“ by se tak stala samolepka na zádi a trochu lepší čalounění v interiéru. Z ekonomického pohledu to ale není úplně nesmyslné. Stellantis má už teď v portfoliu několik značek, které míří na podobného zákazníka. Alfa Romeo, Lancia a Maserati pokrývají různé úrovně sportovního a luxusního vnímání, každá s vlastní historií a přidanou hodnotou.
Historie a rodokmen nevzniknou v marketingovém oddělení
V téhle společnosti se DS stále více jeví jako ta, která nemá jasnou identitu. Není tak sportovní jako Alfa, tak noblesní jako Maserati ani tak nostalgicky renesanční jako novodobá Lancia. Bez ohledu na komerční úspěch (dvou posledních) uvedených. DS se v tomhle srovnání jeví jako ta, která přišla pozdě a nikdy nedostala šanci vyrůst tak, aby byla vnímána jako rovnocenný hráč. Nebo neměla právo na šanci?
Ať už budou oficiální prohlášení o samostatné, elektrické a ambiciózní budoucnosti jakkoli sebevědomá, konečné slovo budou mít tabulky s čísly. Kolik aut se prodalo, jaký byl zisk na kus, kolik stojí marketing a jak velké jsou investice do nových modelů. A tam zatím DS nevychází tak, aby měla stoprocentně jisté místo po boku ostatních značek koncernu.
Líbí se vám DS?
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 7488
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9776
