Mechanik prozradil, jaké auto je podle něj to nejspolehlivější: „Vítězem je 20 let starý sedan z Japonska.“

V každém servisu je pár aut, která se mechanikům vryjí pod kůži. Ne tím, že se vracejí každé dva měsíce. Právě naopak. Jde o auta, která roky jen jezdí, dělá se na nich základní servis a dílna je jinak skoro nezná. Když pak takový člověk po dvaceti letech praxe dostane otázku na nejspolehlivější auto všech dob, většinou nevytáhne poslední elektrickou novinku. Sáhne do paměti po modelu, který se osvědčil v běžném životě. Přesně to udělal i mechanik Roman, se kterým v redakci AutoŽivě spolupracujeme. Roman má za sebou dlouhé roky mezi zvedáky a klíči. Jeho volba je jasná a možná pro někoho překvapivá.

Japonec až na konec, tohle už dávno neplatí, právě naopak

Nevybral Mercedes, neukázal na Toyotu, i když má tahle značka pověst skály. Podle něj je úplně na vrcholu spolehlivosti dvacetiletá japonská legenda. Honda Accord sedmé generace. Auto, které vzniklo v době, kdy se u běžných sedanů ještě tolik nehonila elektronika a složité přeplňované motory. Honda Accord VII, vyráběná v letech 2002 až 2008, je podle něj ukázkou ideálního kompromisu. Poctivá mechanika, kvalitní materiály a minimum zbytečných vymožeností, které by se po letech změnily v zdroj problémů.

i

V době, kdy ostatní značky začínaly hromadně přecházet na malé turbomotory a stále složitější systémy, si Honda držela vlastní cestu. Vsadila na atmosférické benzínové jednotky i VTEC s objemy 2,0 a 2,4 litru. Právě ty tvoří srdce této legendy. Mechanici o nich mluví skoro s úctou. Jsou odolné, běží kultivovaně a na rozdíl od mnoha novějších motorů nemají vysoké nároky na speciální servis. Zásadní podmínka je přitom banálně jednoduchá. Pravidelně měnit olej a nejezdit dlouhodobě úplně bez rozumu. Když se tohle dodrží, není výjimkou nájezd přes půl milionu kilometrů bez potřeby generální opravy.

EU rozhodla: Tyto potraviny v Česku zlevní. Ceny se sníží až o 8 procent, lidé už se nemohou dočkat

udalosti247.cz

2 h

I starší generace dokázaly nabídnout vynikající parametry

Motor má rezervu. Není z výroby vyhoněný na limit. Nehoní každý gram emisí na úkor životnosti. Výsledkem je agregát, který i po dvaceti letech práce často startuje a běží jistěji než leckteré o polovinu mladší auto. V nabídce byl sice i naftový motor 2,2 i CTDi. Ten si ve své době získal pověst jednoho z nejkultivovanějších dieselů na trhu. Hladký chod, příjemný tah odspodu a nízká spotřeba. Z pohledu dlouhodobé spolehlivosti je ale obrázek složitější. Právě tady mechanik přidává zásadní upozornění. Kdo u Hondy Accord sedmé generace hledá klid, měl by se dieselu spíš vyhnout. Dlouhodobě je totiž výrazně rizikovější než benzínové verze.

i

Objevují se potíže s vytahováním rozvodového řetězu. Přidávají se problémy s turbem a spojkou. Opravy nejsou levné a často přijdou v obdobích, kdy má auto už jinak za sebou kus života. Výsledkem je typický scénář. Levnější nákup dieselu v inzerci se po dvou letech změní v drahou lekci. Proto doporučení zní jednoznačně. Pokud Accord sedmé generace, pak ve verzi s benzínem. Získáte klidnější spaní i rozumnější provozní náklady. To ale neznamená, že je tenhle model zcela bez chyb. Jak už to u japonských aut z té doby bývá, jeho slabinou není motor, ale karoserie. Ochrana proti korozi nikdy nepatřila mezi silné stránky starších japonských vozů.

Diesel není špatný, ale benzínový motor je perfektní a drží

U Accordu sedmé generace sice nejde o stejnou katastrofu jako u některých jiných modelů, ale rez se přesto objevit může. Typická místa jsou zadní lemy, spodní části dveří a některé části podvozku. Před koupí proto dává smysl vzít si s sebou baterku a nebát se zalézt k autu blíž. Když porovnáte riziko koroze s fatálními poruchami motoru u jiných aut, je ale pořád jasné, že tady jde o řešitelný problém. Oprava plechařiny a lokální ošetření stále stojí méně než nový nebo repasovaný motor u složitého turbodieselu. Důvod, proč mechanici tak často vyzdvihují právě tento Accord nad moderními vozy, je jednoduchý. Patří do takzvané staré dobré školy. Vznikl v době, kdy se konstruktéři neřídili především marketingem a daňovým zvýhodněním.

iZdroj fotografie: Toyota

Auto se nestavělo s tím, že po skončení záruky má co nejrychleji zestárnout. Hlavním cílem byla dlouhá životnost a spolehlivost. Používaly se poctivé materiály, konstrukce nebyla úmyslně poddimenzovaná. Elektronika pomáhala, ale nebyla všude. Výsledkem je auto, které i po dvaceti letech umí nabídnout pevný podvozek, jistý pocit za volantem a mechaniku, která vás nenechá stát na krajnici. Když to porovnáte s částí dnešní produkce, kde se řeší už po několika letech měniče, vstřikovače a složité emisní systémy, rozdíl je zřetelný.

Pokud další příklad spolehlivosti, tak opět z japonské školy

Accord sedmé generace ale rozhodně není jedinou ojetou legendou, kterou mechanici rádi vidí. Pokud máte rádi jednoduchá a extrémně trvanlivá auta, stojí za zmínku i další dva veteráni spolehlivosti. Prvním příkladem je Toyota Corolla deváté generace, kterou automobilka vyráběla kolem přelomu tisíciletí. Tahle Corolla patří mezi auta, která v servisních statistikách dlouhodobě vyčnívají. Zvlášť benzínové motory řady VVT i o objemu kolem 1,4 a 1,6 litru jsou považované za téměř nezničitelné. Řada mechaniků popisuje stejný scénář.

i

Auto přijede na výměnu oleje, brzd a běžné věci. Motor má najeto přes 300 000 kilometrů a stále běží hladce. Vnitřek působí sice jednoduše, ale vše funguje. Z hlediska slabin se opět objevuje hlavně koroze na spodních částech karoserie a na podvozku. Kdo si ale dá práci s hledáním zachovalého kusu a bude pravidelně měnit kapaliny, dostane vůz, který umí jezdit roky s minimem velkých překvapení. Druhým autem, které si zaslouží zmínku, je starší generace Volkswagen Golf, konkrétně čtvrtá generace známá jako Golf IV.

Německou spolehlivost zastupuje dekády let starý VW Golf

Vyráběl se od konce devadesátých let do začátku nového tisíciletí. Opět platí, že u spolehlivosti hodně záleží na volbě motoru. Mechanici často chválí jednoduché benzínové jednotky 1,6 bez turba a některé nenamotorované diesely s označením TDI, u kterých ještě nebyla přehnaně složitá emisní výbava. Tyto motory, při rozumném zacházení a kvalitním oleji, dokážou zvládnout vysoké nájezdy bez generální opravy. Golf IV si navíc drží pověst auta s velmi slušnou kvalitou montáže. Interiér i po letech nevypadá úplně unaveně, plasty nepůsobí levně. Podvozek snese nerovnosti a neozývá se po pár letech jako starý nábytek.

iZdroj fotografie: Volkswagen

Typickým problémem jsou i tady drobné elektrické závady a koroze na některých místech, ale v celkovém součtu jde o auto, které zvládá čas se ctí. Všechna tato tři auta spojuje několik společných rysů. Honda Accord sedmé generace, Toyota Corolla deváté generace i Volkswagen Golf IV pocházejí z období, kdy se běžné rodinné vozy ještě nenaplnily složitými hybridními systémy, komplikovanými turby a armádou citlivých čidel.

Stojí na relativně jednoduché mechanice, která nevyžaduje specializované postupy při každém zásahu. Zároveň už ale nejsou tak stará, aby trpěla typickými neduhy aut z osmdesátých let. Bezpečnostní výbava je u nich na úrovni, která dnes stále obstojí. Jezdit se s nimi dá každý den, nejen na značkových srazech.