Najedete ročně méně než 15 000 km? Nový zákon takovým řidičům nařídí používání speciálních asistentů

Statistika má jednu zvláštní vlastnost. Vypadá nudně, ale když se jí člověk podívá na zuby, umí ukázat dost ryzí pravdy. Právě teď se něco podobného děje kolem asistenčních systémů v autech. Na první pohled to vypadá jako technické téma, kterých v redakci AutoŽivě řešíme desítky.

Ve skutečnosti se ale velmi konkrétně dotýká určité skupiny řidičů. Těch, kteří za rok nenajedou víc než 15 000 kilometrů. Přesně na ně míří nová úvaha, která ve Skotsku a obecně ve Spojeném království nabírá na síle. Podstata je jednoduchá a současně docela kontroverzní.

Kdo jezdí málo, je potenciálně rizikový a potřebuje asistenci

Lidé, kteří jezdí málo, mají podle dostupných dat větší sklon vypínat v autě elektronické pomocníky. A právě těmto řidičům má zákon do budoucna možná přikázat, aby asistenty nejen měli, ale hlavně je při jízdě skutečně používali. Ne jako možnost někde v menu. Ale jako povinnou součást řízení. Celá debata se vede kolem úprav pravidel silničního provozu, takzvaného Highway Code. Zvažuje se, že by do něj přibyla nová formulace, která by přímo zakazovala vypínání „život zachraňujících“ asistenčních systémů.

Češi tohle auto milují. Rodinný Volkswagen stojí 150 000 Kč a má obrovský kufr

AutoŽivě.cz

3 h

iZdroj fotografie: ŠJů / Creative Commons / CC-BY-SA

Zní to možná drsně, ale není to výmysl úředníků od stolu. Vychází to z konkrétních dat z Road Safety Report. Ten se podrobně díval na chování řidičů za volantem a zaměřil se právě na bezpečnostní technologie ve vozech. Zapojeno bylo 2 000 motoristů, takže nejde o malý vzorek. A výsledky jsou v mnoha ohledech až znepokojivě jasné.

První číslo, které bije do očí, je 33 procent. Přesně tolik řidičů přiznalo, že asistenční systémy ve svém autě vypíná. Nemluvíme o tom, že je jen nepoužívají. Mluvíme o aktivním vypnutí funkcí, které byly do vozu instalovány proto, aby snižovaly riziko nehody. Druhé číslo je stejně důležité. Jen asi čtvrtina řidičů je ochotná opravdu pravidelně využívat asistenty, jako je tempomat nebo systém varování před kolizí.

Odborníci mají jasno, jedna skupina řidičů to bez pomoci nedá

Přestože právě tyto prvky patří dlouhodobě mezi ty, které podle odborníků dokážou nejvíc pomoct. Dokonce i tak, že nehodě úplně zabrání. Když se člověk do těch dat ponoří víc, začnou se objevovat zajímavé souvislosti. Například to, které systémy lidé používají nejčastěji. Podle průzkumu vede funkce, která upozorňuje na překročení rychlostního limitu. Z těch, kdo ji ve voze mají, ji pravidelně využívá 28 procent řidičů. Není divu. Rychlostní omezení se často mění a auto, které člověku řekne, že jde o 50 nebo 90, může ušetřit hodně starostí.

iZdroj fotografie: Mercedes-Benz

Hned za tím je tempomat. Pravidelné používání přiznává 27 procent motoristů. U delších jízd je to pochopitelné. Tempomat odlehčuje pravou nohu i hlavu. Pomůže držet konstantní tempo na dálnici. Přesto existuje nemalá skupina řidičů, kteří mají tempomat v autě, ale vůbec ho nevyužívají. Konkrétně jde o 34 procent dotázaných.

Třetina lidí, kteří by mohli mít jízdu objektivně pohodlnější a často i plynulejší, nechává tuto možnost ležet ladem. Nejvíc však autory studie překvapilo, jak málo jsou používané opravdu klíčové bezpečnostní prvky. Typicky systém varování před čelní srážkou. Ten sleduje prostor před vozidlem, vyhodnocuje vzdálenost a rychlost objektů a včas upozorňuje na riziko nárazu. V některých případech umí i sám brzdit.

Dálnice má svá specifika a jízda po ní není jednoduchá

V praxi jde o funkci, která může rozhodovat o tom, zda člověk někoho nabourá, nebo se nehodě vyhne. Přesto jej pravidelně používá jen 23 procent řidičů, kteří ho mají k dispozici. Zbytek buď neví, jak přesně funguje, nevěří mu nebo jim prostě překáží. A teď k tomu hlavnímu filtru, který ve studii hraje zásadní roli. Tím je roční nájezd. Ukazuje se, že ti, kdo jezdí víc, přibližně nad hranicí 15 000 kilometrů za rok, mají k asistentům úplně jiný vztah. Využívají je častěji, více si je „osahají“ a berou je jako přirozenou součást vozu.

i

Dává to smysl. Když trávíte na dálnici a okreskách hodiny denně, naučíte se ocenit cokoliv, co odlehčí soustředění. Tempomat, hlídání rychlosti, asistent udržování v pruhu. Naopak řidiči s malým nájezdem, typicky do těch 15 000 kilometrů ročně, mají tendenci na asistenty sahat méně. Často je dokonce vypínají. Nemají na ně „naježděno“.

Každý zásah do řízení berou jako rušivý prvek, ne jako pomoc. A když se k tomu přidá vyšší věk a menší zkušenost s moderní technikou, vychází z toho skupina, která systémy reálně potřebuje nejvíc, ale využívá je nejméně. Rozdíly se navíc neprojevují jen podle nájezdu, ale také podle věku a pohlaví. Data mluví jasně.

Řidiči ve věku 17 až 34 let sahají po asistenčních systémech zhruba dvakrát častěji než ti, kterým je 70 a více. Mladší generace, která vyrostla s chytrými telefony a tablety, bere elektronické pomocníky v autě jako samozřejmou součást vybavení. Starší ročníky je vnímají spíš jako něco, co se jim „plete do řízení“. Podobně je to i s rozdílem mezi muži a ženami. Muži podle průzkumu využívají asistenční technologie o něco víc.