Automobil stárne a až na výjimky jeho hodnota klesá. Kdy ale je ten správný okamžik ojetinu prodat a neprodělat na ní majlant?
Máte rádi svoje auto? Kdo by neměl, že? Já mám rád svoje auto, tedy všechna svá auta. Bohužel v rámci rozpočtu a času se o ně ne vždy dobře starám. Ale to je samozřejmě můj problém. A nějak to nesnižuje to, že mám ke svým autům pozitivní vztah. Jsou řidiči, kteří svá auta doslova zbožňuji. A dávají jim někdy i osobní jména, chovají se k nim jako k živým bytostem. Já to tak nemám. Neříkám svému autu jménem ani přezdívkou, je to prostě auto. Každopádně pokud si člověk udělá vztah ke svému automobilu, nerad se ho vzdává.
Auto není víno, to nezraje, ale stárne. A náklady na servis rostou
Samozřejmě to asi neplatí o firemních aut, typicky na operační leasing. Tam vím, že se řidiči aut chovají povětšinou dost neurvale, a jak mohou, tak se jich zbaví. Mluvím o soukromém vlastnictví. Nastane ovšem dřív nebo později čas, kdy je na zamyšlenou, jestli se auta i tak nezbavit. Jestliže se vaše auto neustále hlásí o pozornost svítícími kontrolkami, nepatřičnými zvuky a podobně, je možná na čase přemýšlet o jeho výměně. Vlastnictví stárnoucího auta snad možná přináší nostalgické vzpomínky. Ale stojí peníze, víc a víc.
Také hrozí riziko, že člověk nedojede v pořádku do cíle. A tak dřív nebo později přijde chvíle, kdy je třeba se rozhodnout, zda je ekonomicky rozumné pokračovat v opravách, nebo investovat do novějšího vozu. Při tomto rozhodování hraje roli několik faktorů. A ano, patří mezi ně i subjektivní dojem, ale jen do určité míry. Jestliže se člověk nechce vzdát svého auta, má ho rád, nebo jde o nějaký rodinný unikát, pak si ho „může“ nechat. Ovšem s vědomím, že už je to nerentabilní.
Je vhodné i tak koupit do garáže jiné auto a tím jezdit. A původní ojetinu udržovat jako vzpomínku, relikvii. Jinak by ale mělo auto „pryč z baráku“. Jedním z nejvýznamnějších signálů, že byste měli zvážit výměnu starého auta, jsou vysoké náklady na opravy. Je to jednoduchá matematika. Pokud oprava vozidla přesahuje jeho aktuální tržní hodnotu, je ekonomicky smysluplnější pořídit nové nebo novější ojeté auto. „Pokud má auto hodnotu 50 000 korun a oprava by stála 60 000 korun,“ říká automechanik pan Pavlíček, „je zřejmé, že investice do opravy není rozumná.“
Cena opravy nesmí být vyšší než cena auta, pak je to nesmysl
Na druhou stranu chápu, je tady ekonomická situace, a pokud člověk nemá 200 000 Kč, které by investoval do auta, které by bylo v lepším stavu, pak asi i nesmyslnou cenu opravy zaplatí. Dalším důležitým rozhodovacím hlediskem jsou časté poruchy. Neustálé návštěvy servisu nejenže zvyšují finanční náklady, ale také způsobují stres a nepohodlí. Pokud se auto pravidelně rozbíjí a vyžaduje časté opravy, je čas uvažovat o spolehlivějším vozidle. Věk a celkový stav vozidla jsou dalším klíčovým aspektem.
Vozidla starší deseti let se často nevyplatí havarijně pojistit, protože i malé škody mohou být klasifikovány jako totální škody. Starší auta mají často opotřebované komponenty, což zvyšuje riziko dalších poruch. Pokud má auto více než patnáct let a najeto přes 200 000 kilometrů, je pravděpodobné, že bude potřebovat stále častější opravy. Vím, je tady výjimka. Třeba investiční potenciál. Pokud dává smysl nechat si auto i přes vyšší nájezd z důvodu investice, pak je to jiná věc. Nebo nemusí jít o vyloženě investiční potenciál, ale jedinečnost ano.
Výjimkou jsou stará auta, která mají investiční potenciál
Subaru WRX STI už si nové nekoupíte. Tak proč ho prodávat, tady se investice „vyplatí“. Ne ekonomicky, ale z pohledu milovníka aut. To samé Porsche 996. Tady už investiční potenciál je. Ale stejně, pokud koupíte auto za 600 000 Kč a za generálku motoru dáte 300 000 Kč, už je to na pováženou. Bezpečnost a spolehlivost jsou jistě důležitými hledisky. Starší auta mohou mít zastaralé bezpečnostní prvky a být méně spolehlivá, to zvyšuje riziko nehod a dalších problémů. Moderní vozy jsou vybaveny pokročilými bezpečnostními technologiemi.
Mají airbagy, ABS a elektronické systémy, které mohou výrazně zvýšit bezpečnost cestujících. Rezavá karoserie může výrazně snížit pevnost vozidla při nárazu, to může vést k vážným následkům při nehodě. Pokud je karoserie auta výrazně poškozena rzí, může být další oprava nákladná, a ne vždy efektivní. To je dalším důvodem k úvaze o koupi nového vozu. Starší auta mají také negativní vliv na životní prostředí. Ano, to je pravda.
Zbavit se vraku bez záruky a odpovědnosti? Ne, to nejde
Nikdo asi nechce jezdit tak, aby mu z výfuku lítaly kila sazí. Chápu ale ekonomickou situaci každého člověka. Ne všichni si hned teď mohou koupit nový nebo zánovní automobil. Ale pokud to dává smysl, je skutečně lepší zbavit se starého auta a pořídit si novější. Pozor ale na to, aby člověk nedostal sám sebe do problémů, například se zárukou. Ta platí i na ojetá auta. Když prodáváte auto, zodpovídáte za jeho stav, a to i jako soukromá osoba.
Neručíte za všechno. To ne. Ale záruka na ojeté auto pokrývá skryté vady. To jsou ty, které kupující při koupi nemohl odhalit nebo nebyl na ně upozorněn. Pokud kupující obdrží mylnou informaci, například že auto nebylo bouráno, ale později zjistí, že tomu tak bylo, může záruku uplatnit. Jak to udělat správně? Nic nezatajovat. A všechno dát do smlouvy. Pokud informaci o škodách uvedu ve smlouvě, kupující je nemůže reklamovat.
Stejně tak záruka neplatí na vady, které mohl kupující odhalit během prohlídky nebo zkušební jízdy. Ostřikovače stírají, klakson troubí? Přesně tak. Například nefunkční světla či stěrače. Proto je důležité s kupujícím udělat testovací jízdu a nechat ho auto prohlédnout.
Záruční doba na skryté vady je jeden rok a kupující musí prokázat, že vada byla skrytá a nebyla odhalitelná při běžné prohlídce. On má dokazovací povinnost. Myslet si, že se zbavím auta, které je před rozpadem, tím, že ho prodám a budu tvrdit, že mu nic není, je nejenom neetické, ale také rizikové v tom smyslu, že se může majiteli vrátit jak auto, tak i „úroky“ v podobně soudního sporu.