Někdo obešel auto čtenáře klíčem. Ten se pomstil „like a boss“, Češi mu teď fandí a tleskají

Trest za to, že řidič nedá přednost zprava na parkovišti? Když už někoho trestat, tak rozhodně ne poškrábaným lakem karoserie.

i Zdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz
i Zdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz
i Zdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz
i Zdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz
i Zdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz
i Zdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz
i Zdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz
Další 3 fotografie
Další 3 fotografie
                   

Lidé dělají chyby. Tak to je, klasický citát říká, že chybovat je lidské, a skutečně je třeba respektovat skutečnost, že nikdo není neomylný. Bohužel v oblasti motorismu jsou chyby někdy vykoupené dramatickými a fatálními kolizemi s tragickými následky. Nicméně drobné přestupky proti řidičskému bontonu by měli motoristé přehlížet a vzájemně si je tolerovat. Zejména pokud se omluví. Své o tom ví pan Tadeáš z Chomutova. Ten nám poslal e-mail do redakce a my jsme se jej rozhodli zveřejnit v plném rozsahu. 

Pomsta je sladká, ale tady to neplatí, tohle frajer dost přehnal

Pouze s tím, že fotografie, které nám pan Tadeáš poslal, zveřejněny nebudou. Pan Tadeáš se totiž bojí, že by zveřejněním fotek mohl pachatele motivovat k opakování akce, k opětovnému poškození jeho automobilu. Že by ho pachatel poznal. Pan Tadeáš jel svým autem nakoupit do blízkého obchodního centra. „Na parkovišti jsem přehlédl zprava se blížící jiné auto,“ vypráví pan Tadeáš. „Jel jsem pomalu, včas jsme se vyhnul, omluvil jsme se mávnutím ruky.“ A pak také zablikáním na výstražné blinkry.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Podle dalšího popisu situace ale řidič, kterému pan Tadeáš vjel do cesty, začal divoce blikat, gestikulovat, troubit. „Lepil se na mne, naštěstí ale v rámci provozu musel dát přednost chodcům, a tak jsem mu odjel.“ Pak pan Tadeáš zaparkoval své auto a šel si nakoupit. Když se pan Tadeáš vrátil z nákupu, zděsil se. Automobil měl poškrábaný kolem dokola, pravděpodobně klíčem. Nebo nějakým jiným ostrým předmětem. Nejprve nevěděl, kdo mu to mohl udělat, ale pak si spojil jedna a jedna, dal si věci do souvislostí.

Kurýr při vykládce zničil Ferrari SF90 v hodnotě 32 milionů Kč. Video, jak se mu to podařilo, vás jistě rozpláče

„Asi to udělal ten člověk, co jsem mu nedal přednost,“ říká pan Tadeáš. „Nicméně jsem se mu omluvil, nějak jsem ho neohrozil, jen jsem lehce omezil. Nechápu, proč mi tak zničil auto.“ Když se pan Tadeáš rozhlédl, uvědomil si, že je sice na parkovišti před obchodním domem, ale že zde nejsou žádné kamery. Dohledat pachatele by bylo složité. Stejně tak neviděl nikoho z lidí kolem dokola, koho by požádal o svědectví. Byl přece jenom na nákupu dost dlouho a mezitím se lidé na parkovišti vyměnili.

Obejít auto klíčem je to největší zlo, které může někdo udělat

Problém s poškrábáním autem je, že pokud nemá člověk havarijní pojištění, nemá jinou možnost než takovou škodu zaplatit ze svého. Pan Tadeáš mohl samozřejmě zavolat policii, ta by přijela a vše vyšetřila. Nicméně beze svědků, bez důkazů si byl pan Tadeáš jistý, že policie tak jako tak věc odloží. Smířil se tedy s tím, že bude věc řešit na vlastní triko. Musíme to chápat tak, že si auto sám opraví a zaplatí, ne že se vydá na vlastní pěst hledat pachatele a pak si to s ním v nějaké temné uličce vyříká z očí do očí.

iZdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Zákon je proti lidem, kteří poškodí cizí věc, poměrně nemilosrdný, v § 228 Poškození cizí věci se píše, že „kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“ A že „stejně bude potrestán, kdo poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou.“

Vandalismus je za rok ve vězení, s rasovým podtextem za tři

Druhá věc se týká zejména sprejování. K tomu je zde zvýšení trestu až na tři roky, když někdo „spáchá takový čin na věci jiného pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání.“ Tady ale o rasový motiv nešlo, jednalo se o pomstu. Nicméně poškrábaný lak na autě nekryje povinné ručení. Řidič musí sáhnout do vlastní peněženky, a to i při vandalismu. Když se pan Tadeáš oklepal z prvotního šoku, policii přece jenom zavolal.

Boreczech v Octavii chce školit a vyřizovat si účty, do vteřiny je u něj policie v BMW a role se otočí

Uvědomil si, že má na své auto havarijní pojištění. A že protokol od policie mu při jednání s pojišťovnou určitě pomůže. Zavolal tedy policii, ta přijela, vše vyšetřila. Podle předpokladů nic nezjistila. Nicméně pan Tadeáš měl v ruce protokol o celé situaci. Auto nechal opravit v servisu a pojišťovna mu po odečtení spoluúčasti škodu nahradila. Byla to nemalá částka, pachatel si dal na autě opravdu záležet, takže pan Tadeáš musel nechat přelakovat několik dílů. Škoda se tak vyšplhala asi na 20 000 Kč.

Proto byl pan Tadeáš rád, že za dané situace havarijní pojištění měl, jinak by to musel platit všechno ze své kapsy. Tohle povinné ručení opravdu nekryje. Oprava poškozeného laku není nijak jednoduchá. Pouze drobné oděrky lze retušovat korekční tužkou. Vše ostatní už se musí kompletně řešit. Jde o odstranění starého laku, nanesení vyrovnávací vrstvy a poté nového nátěru. Ten se nakonec pokryje ochrannou vrstvou.

Proces v případě pana Tadeáše trval několik dní. Několik dní bez auta. Ale to si pan Tadeáš půjčil jako náhradní vozidlo, i na to mu pojišťovna přispěla. Závěrem můžu říct jen jedno. Sahat někomu na auto a ničit mu ho, když se za drobný přešlap omluvil, je nepřípustné. Takový člověk by v ideálním světě měl být dopaden a razantně potrestán. Do ideálního světa má ale ten náš bohužel dost daleko.

Galerie

Další 3 fotografie
Další 3 fotografie

Je poškrábat někomu lak v pořádku?

Diskuze Vstoupit do diskuze
50 lidí právě čte
Autor článku

Ondřej Komárek

Polovinu svého života strávil ve Velké Británii, kde psal 12 let pro přední automobilová média jako Autocar, Carwow a TopGear. Nyní přináší svůj jedinečný pohled do AutoŽivě. Aktivně se účastní amatérských závodů a předtím, než se stal novinářem, pracoval na vývoji závodních motorů.

Zobrazit další články