Šel jsem si to vlastnoručně vyřídit s řidičem „frajírkem“, co si ze mě dělal dobrý den. Ale vrátil jsem se do auta s brekem

Občas míváme pocit, že si z nás někdo dělá legraci. A že bychom se měli rázně ohradit. Je ale rozumnější krotit vášně, neb mnoho věcí se zprvu jeví jinak, než ve skutečnosti jsou.

i Zdroj fotografie: Michal Sztolár pro AutoŽivě.cz
                   

Nevím, jak to máte vy, ale občas i člověk, jenž si na svém „klidovém řešení“ všech možných i nemožných problémů zakládá, zkrátka „vypění a vybouchne“. Speciálně pokud u toho ještě nabyde dojmu, že dotyčný na druhé straně sporu si z něho dělá v podstatě legraci a vysmívá se mu. To je totiž kombinace, která nedává zrovna moc prostoru k příliš smířlivému řešení, neb zkrátka na druhé straně není vůle k dohodě. A přesto to nakonec celé může skončit zcela jinak. Tady je jeden z mých zcela čerstvých zážitků – a je přesně v tomto duchu.

Ve znamení Býka: dlouho držím, ale když „vybouchnu“, stojí to za to

Jsem narozen ve znamení Býka, a jakkoli jsem se s tímto „mužským zástupcem“ skotu nikdy příliš neztotožnil a výrazně více jsou mi sympatické kravičky ve všech svých podobách, jeden velmi podobný povahový rys s tímto mohutným zvířetem myslím sdílím. A sice poměrně velkorysou toleranci ke všemu, co není zcela v souladu s mým přesvědčením (nebo postojem), avšak poměrně razantní reakci, pokud situace překročí únosnou míru.

12 typů řidičů podle znamení zvěrokruhu: Jaký jste vy? Speciální horoskop 2024. Silniční pirát, vzorňák a mix dalších

Zkrátka Býk: velmi dlouho drží a „nechá na sobě dříví štípat“, nicméně když se rozhodne, že poslední kapkou už pohár trpělivosti opravdu přetekl, bývá jeho reakce často neadekvátní oné poslední kapce. A spíše jde o součet (případně součin) všech hříchů minulých, o kterých se domnívá, že mu byly způsobeny. Jestli oprávněně či nikoli, se pochopitelně občas liší, v kontextu k dané situaci a věcem, které se do té doby odehrály. Za mně osobně se však již snažím spíše „držet zkrátka“.

Parkování u nás v ulici je často „za trest“

Neb se mi nejednou stalo, že jsem se zkrátka zmýlil. A zpětně potom uznal, že ona reakce byla zkrátka nepřiměřená. A popravdě jsem k tomu měl velmi blízko i v nedávné dopravní situaci. Vracel jsem se večer z cesty a předem věděl, že zaparkovat u nás v ulici bude zřejmě nereálné přání. Od nějakých 17 hodin tam bývá spolehlivě plno a musíte mít opravdu velké štěstí, abyste nějaké volné místo objevili. Jako že jej často nemám, případně s lítostí sleduji, jak někdo měl ono štěstí o minutu dříve.

Důležitá změna: Parkování ve městě je od teď složitější, než se zdá. Řidiči denně riskují pokutu ve výši 4 750 Kč

Projíždím tak pomalu kolem důvěrně známých zaparkovaných aut, neb osazenstvo (a tedy i vozový park) naší ulice a mých sousedů se příliš nemění. A pomalu se již smiřuji s tím, že to domů zkrátka (i s mým „kulhavým handicapem“ na konto bolavé kyčle) „došlapu“ z parkoviště, které máme asi 15 minut od domu. A kde se dá sice zaparkovat téměř vždy, ale cesta zpátky není místy nic pro slabší povahy. Naštěstí mám pro strach uděláno, navíc i případný násilník by rychle pochopil, že jeden postarší „vypelichaný kocour“ není zrovna to, o co by měl stát.

Senior za volantem. A s ním jeden spolujezdec navíc: Mr. Parkinson

Když v tom jsem spatřil bliknutí brzdových světel u starší Fabie přímo před sebou. A vzápětí rozsvícení světel zpátečky. „Hurá, mám místo!“ Netuše přitom, že to nebude tak zcela pravda. Nebudu vás nijak zatěžovat delším popisem: řidič Fabie nakonec pokaždé vyjel asi o dva metry z mezery, aby do ní poté opět „zaplul zpátky“. Když se to opakovalo asi popáté a já jsem tam stál již notně „napružený“ a začal přemýšlet, jestli jsem právě svědkem automobilové spartakiády, nebo si ze mně někdo dělá legraci, nevydržel jsem to. A zhasnul motor a zatáhnul ruční brzdu.

Lékařské prohlídky řidičů se posunou nad hranici 70 let, vláda ČR zvýhodňuje seniory. Je to ale dobrý nápad?

A ano, následovala ona typická „býčí reakce“. Došel jsem nasupeně k autu zeptat se, co to má jako znamenat a jestli se bude opravdu vyjíždět či nikoli. Nicméně to, co jsem uviděl, mne dokonale odzbrojilo. Postarší muž za volantem, velmi subtilní postavy a s jemným třesem v rukou. Měl jsem již v životě co do činění s lidmi s Parkinsonovou chorobou a i tady jsem velmi rychle usoudil, že jde o rané stadium této nepříjemné choroby. Samozřejmě ze mně veškerá agresivita vyprchala během jedné vteřiny.

Tváří v tvář tomu, jak smutné umí být stáří

A reakce byla jediná možná. „Dobrý den, mohu Vám nějak pomoci?“ A udělal by ji tuším každý z vás. Muž se ke mně pomalu otočil s tím, že mu dnes není dobře, a že mu nedaří vycouvat, neb se zkrátka bojí, jestli cestu, která je před ním, dojede. A že se mu klepou nejen ruce, ale i nohy. Co jsem mohl dělat. „Podívejte, jestli někam potřebujete odvézt, rád vás vezmu k sobě do auta a odvezu tam i zpátky, stojím támhle. V tomhle stavu ale asi opravdu není dobré, abyste se pouštěl na silnici. Nebo to odložme a doprovodím vás domů.“

A to už jsem byl hodně naměkko. Až v takových chvílích vám totiž dojde, že v podstatě nemáte žádný problém. Starší muž se mezitím rozhodnul, že návštěva dcery by dnes nebyla tím ideálním trávením času. V čemž jsem ho podpořil, nevypadal opravdu moc dobře. Pomohl jsem mu z auta, zamkli jsme Fabii a nechal jsem ho, aby se do mě „zavěsil“. A pomalu jsme došli domů, druhé patro jsem snad tak dlouho nikdy nešel. Popřál jsem mu pěkný večer a ať mu je co nejdřív lépe. A ještě rychle naškrábal na kousek papíru svůj telefon, kdyby cokoli potřeboval.

Tu cestu z onoho parkoviště jsem šel hodně pomalu a v hlubokém zamyšlení. Někdy se věci zkrátka mají jinak, než si původně myslíme. A je lepší ubrat na agresivitě. Protože nikdy nevíte, jestli se do stejné situace, v jaké je ten druhý, jednou nedostanete sami. Jak to vidíte vy?

Diskuze Vstoupit do diskuze
139 lidí právě čte
Autor článku

Michal Sztolár

Absolvent strojírenské technologie se již od mládí let zajímal o vše, co má čtyři a více kol. Na střední škole uspěl v celostátním kole SOČ s vlastním designem automobilu v systému CAD, od té doby se problematice aut věnuje na denní bázi. S dlouholetou praxí u jednoho z prodejců automobilů mu rukama prošlo nespočet různých typů automobilů, včetně několika opravdových unikátů. Specializuje se na automotive jako výrobní obor, marketing automobilů stejně jako na aktuální přechod k elektromobilitě.

Zobrazit další články