Dnešní auta jsou nabitá technologiemi, které hlídají polohu vůči vodorovnému značení i ostatním řidičům, pomáhají s rozjezdem i parkováním, systémy ABS a EPS zase pomáhají brzdit. I přes moderní dobu může být řízení auta stále ještě uměním, v němž je možné se neustále zdokonalovat. Jedním ze známých tajů automobilismu, který skutečně dobrý řidič ovládá, je práce se spojkou. Ta má z pohledu jízdy nezbytný význam, zejména v horských terénech. A jistě jste už někdy slyšeli o jízdě s přidrženou spojkou …mnoho řidičů ji nevyužívá, ačkoliv může ušetřit dost času.

Rozjezdy dok kopce patří k situacím, kdy spousta řidičů znervózní, protože si není jistá, jestli při rozjezdu do kopce nechcípne motor nebo nenaboří auto za sebou. Některým se povede rozjet za doprovodu nespokojeného motoru, který je vytočen do závratných výšin, jiným naopak motor „rachtá“ a sotva lapá po dechu. Důvody jsou jasné, špatná práce se spojkou, potažmo spojkovým pedálem, jež je pouštěn buďto příliš málo, nebo naopak nedostatečně. To ale není jediný případ, kdy je dobré spojku přidržet.

Na jakém principu funguje přidržená spojka?

Pokud se potřebujete do kopce rozjet nebo v něm startujete, hrozí, že vám začne vůz samovolně ujíždět. Pokud navíc uvolníte spojku při rozjezdu tak, jak jste zvyklí, pravděpodobně vám motor zhasne. Děje se to, protože ve chvíli rozjezdu působí na automobil mnohem větší síla gravitace, než jakou je schopen vyvinout motor k pohonu kol. To má za následek zastavení motoru, protože kola neutáhne, a nemá ani dostatek sil udržet chod. Rozložení sil můžeme ovlivnit pomocí spojky a brzd, a umožnit tak motoru, aby uvedl automobil do pohybu v požadovaném směru. Princip je jednoduchý: pomocí spojky přerušíme spojení mezi motorem a převodovkou, čímž získáme motoru čas, aby se motor dostal do otáček a zvýšil výkon natolik, že překoná gravitační sílu působící na automobil. Proto je důležité vědět, jak jezdit se spojkovým pedálem „v záběru“, usnadní vám to spoustu situací. H2: Držet spojku v záběru není těžké, hlavně se nebát Sešlápneme zároveň brzdu i spojku až do nejnižší polohy, zařadíme první rychlostní stupeň nebo zpátečku – dle směru jízdy. Když jsme připraveni se rozjet, pomalu pouštíme spojku, brzda stále zůstává sešlápnutá na maximum. Přibližně v polovině dráhy spojkového pedálu (u starých vozů níže, u japonských a korejských vozů levnější provenience naopak výše) dojde k situaci, kdy motor změní zvuk, a začne jemně vibrovat, a „pod zadkem“ přitom ucítíte, že zabral. To je okamžik, kdy je spojka tzv. „v záběru,“ a i když uvolníte brzdový pedál, vozidlo zůstane stát na místě. Nyní místo brzdy pomalu použijte plynový pedál, a současně s jeho jemným pohybem směrem k podlaze pouštějte i pedál spojkový. A je to! Vozidlo jede, aniž by motor zhasl anebo by nám auto ujelo dolů z kopce.

Spojku držte v záběru jenom v nezbytných situacích




Jízdu s přidrženým spojkovým pedálem oceníte zejména při jízdě horským a kopcovitým terénem, nebo když potřebujete zpomalit do prudké zatáčky a hned za ní se rychle rozjet. Tím jsou samozřejmě myšleny i rozjezdy do kopců nebo „ploužení se“, když si nejste jisti, jestli budete muset zastavit, nebo se naopak rychle odrazit bez podřazení (dojíždíte ke kruháči a protijedoucí auto signalizuje odbočení až na poslední chvíli, v čemž přidržujete spojku v záběru a šlapete na plyn …nemusíte tak podřazovat a čekat na správný okamžik déle). Důležité je vědět, že držení spojky „v záběru“ je super, ale vede k vyššímu opotřebení spojkových ložisek a dalších součástek, což zavání drahou opravou. Proto tuto techniku využívejte jen tam, kde je to skutečně nutné. A pokud to jen trochu jde, k rozjezdu do kopce použijte ruční brzdu a v zatáčkách brzděte motorem. Svému vozu tím jen prospějete.