Teprve když se člověk znovu podívá na klasické BMW, staré 20 let, dojde mu, jak velký problém současná automobilová Evropa má. A co je nejhorší, řešení není nikde na obzoru.
Nedávné prohlížení stránek specialisty na zachovalá klasická auta, z nichž většina je cenově zcela mimo moje možnosti, mne ve finále přivedlo k inzerátu, nad kterým jsem ponejprv zajásal, neb zas tak moc mimo moje možnosti nebyl. Jenže za chvíli moje nadšení opadlo. A přešlo spíše v lehkou depresi. Došla mi totiž jedna zásadní věc. Tohle BMW je totiž krystalickou ukázkou toho, v jak velkých problémech nyní celá Evropa je. Povím vám k tomu něco blíže, nenechte se prosit.
Každý fanda do aut tuto situaci důvěrně zná
Myslím, že ti z vás, kdo se pročítají nabídkami a inzeráty z celé Evropy, tu a tam dospějí do stavu, kdy najdou vysněné auto za (již konečně) dostupnou cenu a začnou úpěnlivě přemýšlet, kde za a) ty peníze rychle „schrastit“, a za b) musím najít aspoň 3 důvody, proč tohle auto právě teď nezbytně potřebuji. I když mi v garáži stojí často dvě další. A dáte mi tuším za pravdu, že jakkoli jsou tyto úvahy velmi pěkné, ve výsledku mají krátké trvání. Často stačí jedno vyspání, aby člověk zjistil, že to vlastně vůbec nepotřebuje.
Což se přesně stalo i mně, a už asi po padesáté, pochopitelně. Často natrefím na zajímavého youngtimera ve stavu, v jakém již opravdu nebývá k vidění, a přepadne mne nutkavá potřeba. Která, po jen trochu racionálním zhodnocení celého „úžasného a mimořádně výhodného obchodu“, dojde nejčastěji do fáze, že je to celé vlastně pěkná pitomost. S dovolením. Ne že bych se některými z mých vysněných aut nechtěl svézt, ale vlastnit je? To je zcela jiná situace.
BMW 318Ci z roku 2005 by mohlo školit i dnes
Podobně tomu bylo i u trojkového BMW 318Ci E46 s dvoulitrovým čtyřválcem pod kapotou, a na dnešní poměry nijak oslnivými 110 kW, čili 150 „koníky“, které tento atmosférický dvoulitr (montovaný pod kapotu této verze ve zcela poslední rok výroby 2005–2006), dokáže vyprodukovat. Ne, to opravdu není mnoho. To má i 1,5 TSI od VW, montovaný mimochodem do Fabie. Čili malého vozu, který je o několik kategorií pod klasickým BMW.
Pominu rozdíl v přeplňování, v tom, že zážitek s atmosférickou verzí může být pro mnohé z vás příjemnější (konkrétně s tímto motorem jsem v BMW nikdy nejel, nemohu soudit). Nabízí se ale otázka: nestačí 150 koní nakonec? Pro elegantní kupé? Těžké (nebo spíše lehké, dnešní optikou) 1 295 kilogramů? Jasně, nebudete moci závodit v levém pruhu, neb každá lepší Octavia TDI se na vás bude nepříjemně lepit. O Superbu nemluvě. Navíc BMW je s klasickým pětistupňovým automatem, to také není nic pro závodníky.
Jenže. Dnes již podruhé. Tohle půvabné kupé (z celé řady E46 se domnívám, že třídveřová karoserie je nejelegantnější) plní spíše funkci příjemného, cenově (dnes speciálně) dostupného „GT pro proletariát“, tak trochu „Peugeot 406 Coupé z Německa“, jenže tady jsou poháněna zadní kola a interiér je opravdu o notný kus lépe provedený než u zmíněného francouzského vozu. Nemluvě o „Freude am Fahren“, radosti z jízdy. Ta tady bude přítomna vždy a stoprocentně.
Interiér má vše, co potřebujete. A nic zbytečného navíc
Podívejte se ale prosím ještě jednou na ten interiér. Na „obyčejné“ sedačky s mechanickým nastavováním. Na jednoduchou palubní desku, na středový tunel, prostý jakýchkoli dotykových displejů. A položte si otázku: není tohle nakonec lepší auto než všechny ty novinky s displeji „velkými jako malá televize“? A asistenty, co často spíše znepříjemňují život? Tady vám nikdo do řízení sahat nebude, to vám garantuji. Ani na vás auto nebude permanentně „pípat“.
Nikoli. Tady nastartujete a pojedete. Čímž se oklikou dostávám k ceně. Tohle BMW stálo nové minimálně milion, s automatem ještě o kus více (přesněji 1 046 000 korun). To nejsou malé peníze ani dnes a nebyly rozhodně ani před 20 lety. Nicméně. Dnešní, srovnatelné BMW stojí ještě více: řada 3 již Coupé nemá, pak tedy buďto 218i za 1 115 400 korun, nebo 420i za 1 337 700, pravda s již podstatně výkonnějším motorem 135 kW / 184 koní.
Stejné peníze, jen trochu jiná užitná hodnota
A ceny pak strmě letí nahoru. Má to ale malý háček. Dnešní BMW již zdaleka nejsou takovými „dream cars“, jakými byly ještě třeba tyto „trojky“ E46. Které dělaly přesně to, co jste od nich čekali, a sloužily vám dlouhé roky. A dělaly jen to, co jste po nich chtěli. Pravda, museli jste si trochu přišetřit, respektive vydělat potřebné peníze, ale pak jste dostali to, co jste očekávali. Tedy většinou. „Value for money“ se tomu jinak říká, a ta hodnota (i v celkem základně vybavené 318Ci) tady rozhodně byla.
Směřujeme do finále. A závěrečná otázka je jasná. Nebylo by náhodou všem automobilkám nakonec lépe, kdyby se držely toho, co nejlépe uměly (a snad ještě umí), tedy aut, které zákazníci chtějí a kupují? A vynechaly všechny elektrické experimenty, které (myslím) Evropu přivedly do automobilové krize, v jaké je nyní a v jaké už hodně dlouho nebyla? Neb tato krize s jistotou dostihne i české firmy a celý český „Autoland“. A zřejmě ve větší míře, než si mnozí dosud připouštějí.
Nebylo Evropě lépe v dobách, kdy vztahy mezi výrobci, jejich vozy a zákazníky byly v rovnováze? Kdy jste s malým budgetem došli pro Polo a byli spokojeni, s větším budgetem třeba pro takovouto trojku od BMW? Dnes automobilky vyrábí cosi, co nikdo nechce, ale co přitom stojí začasto více než tahle jednoduchá, nicméně navýsost funkční trojka od BMW. Co myslíte? Jak to vidíte vy?
Galerie
Neměly by se automobilky vrátit k tomu, co vždy uměly?
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 12652
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 14498
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 19480
